Labužníci v kobce - Série 1

Nad tím, jaké by to bylo mít sex s různými nadpřirozenými bytostmi, už jsme se v anime podrobně pozastavovali, nyní je načase zjistit, jaké by to bylo, kdybychom chtěli některá ta nadpřirozená stvoření sníst! Ale samozřejmě nic, co by připomínalo lidi! Jistě Marcille, tak určitě… Ale Jeoffrey, to vaření příšer je až příliš abstraktní, a tak mi nic neříká! Ale no tak, nemusíte být Gordon Ramsay, abyste si dokázali všechny ty nadpřirozené přísady nahradit těmi našimi běžnými, vždyť spousta z nich je tak vyobrazená, že byste to měli pochopit, navíc ty recepty většinou fakt nejsou náročné, přeci jen vaříme v kobkách, ne v kuchyni hotelu Imperial. Navíc je to opravdu o tom si podle seriálu něco uvařit? Podle mě tu jde spíš o to udělat vaření zajímavé, nabudit vaši fantazii a přinést vám onu kýženou chuť k jídlu. Suroviny jsou tu krásně detailně nakreslené, jídla vypadají většinou chutně, i když pochází z potvor, neříkejte, že když si k některé epizodě v první polovině seriálu vezmete něco dobrého, že si to jídlo neužijete, že to nedokázalo vzbudit a podpořit váš apetit. Ale zpátky k původní otázce, nebo spíš pojďme si položit jednu složitější – Je to vážně jen další anime o vaření? Není to spíš seriál o dobrodružné výpravě, která si opakovaně klade jednu velmi důležitou otázku – Kam až jste ochotní zajít pro záchranu milované osoby? Přeci jen snad kromě Laiose tu asi není nikdo, kdo by chtěl jíst potvory z čiré zvědavosti, je to spíš nutnost, snaha, jak si zajistit základní potřebu v nehostinném prostředí. Jez nebo budeš sněden! Ale Jeoffrey, pokud to má být dobrodružná výprava, kde je tu nějaký spěch, na to, že Laiosovi právě pomalu umírá sestra v břiše draka, celá parta v první polovině postupuje, jak kdyby byly někde na výletě, dokonce i ta atmosféra je až příliš pohodová na to, že má jít o zoufalou záchrannou misi! Dobrá, po pravdě jsem prvních pár dílů tuhle výtku i chápal, docházelo mi, že jediným zoufalým činem tu zatím je akorát to, že místo baleného proviantu si uvaříme, co dům dal. Ale postupně vám začne docházet, že tyhle kobky jsou opravdu extrémně nebezpečným prostředím s hromadou pastí, nebezpečných tvorů, každý neuvážený krok může vést ke smrti. A naši dobrodruzi nejsou žádní amatéři, třeba takový Senši je v rámci kobek doslova specialista na přežití. Oni vědí, proč jsou obezřetní, vědí, co dělají, a i když to může ze začátku občas vypadat jako "školní výlet s vařením na ohni", postupně se vše začne zamotávat, nejen postavy, ale i vy jakožto divák se ponoříte do zdejšího spletitého labyrintu chodeb a začne vám docházet, jak to tu vlastně funguje. Navíc v druhé polovině seriálu dojde k tak překvapivému zvratu a změnám ve vyznění celého seriálu, že budete zírat a obdivovat autorku, jak dokáže takhle plynule měnit atmosféru a s jakou elegancí a silou dokáže řešit nejrůznější problémy jednotlivých postav. A ona otázka – Jak daleko jste schopní zajít pro záchranu milované osoby? – zde dostane hned několik nových rozměrů, a i pár hodně intenzivních odpovědí. Co je však na Labužnících v kobce (osobně bych asi spíš preferoval přesnější překlad, něco jako Lahůdky z kobek, ale i tenhle má pro mě své kouzlo) opravdu nejlepší? Minimálně tyhle věci – postavy, prokreslenost všeho (prostředí, postav, příběhu…), humor a animace. Co říct k postavám?  Unikátní, různorodí, uvěřitelní, sympatičtí, zábavní – taková je zdejší hlavní pětice, ale i mnohé další charaktery, na které narazíte. Marcille a její ksichtění budete milovat, Icuzumi budete mít také velmi rychle rádi, Senšiho si budete vážit, Čilčuk vám občas přijde jako ten nejrozumnější ze všech a Laios – bez něj by to prostě nešlo! Ale budou zde i postavy jako třeba Šuró, Kabru, nebo Sissel jejichž každý krok budete sledovat s napětím a budete si přát o nich zjistit co nejvíc. Co říct k tomu prokreslení všeho? Rjóko Kui dala do tohoto světa opravdu hodně, vytvořila plně fungující ekosystém, u kterého si budete představovat jeho jednotlivé vrstvy a jen souhlasně přikyvovat nad tím, jak je důležité, aby zůstal v rovnováze (a zároveň vám dojde, že poselství o rovnováze přírody se dá použít i na jiný, než jen zdejší fantasy svět), protože co se stane, když se něco pokazí, vám seriál nejednou předvede. Bude vás fascinovat, jak je ten ekosystém vrstvený a jak je provázaný s ruinami prastarých civilizací... U mnohých příběhů se svět autorům rozpadá, postupně bourají jeho zaběhnutá pravidla, nebo jim ho prostě nevěříte, ale tady pořád stojí na pevných základech a je vidět i cítit, že do něj dala autorka spoustu lásky, stejně jako do svých postav a jejich příběhů. Vždyť je tu i oficiálně první logicky vysvětlená a do světa ukotvená kočkoholka! Žádný Nekopara bullshit, tady přesně víte, co je Izucumi zač a proč je kočkoholka a dává to smysl! Co říct k humoru? It’s damn funny! Je tu spousta milého humoru, ještě víc toho bláznivého a nijak se to netříská s občasným vážnějším laděním seriálu, jak jsem psal, plynulost a přirozenost přechodů mezi jednotlivými náladami a tématy příběhu je tu obdivuhodná. A teď k té animaci. Už z traileru bylo jasné, že tenhle seriál má svůj vlastní originální styl, charakter designy jen tak snadno nezaměníte s nějakým jiným anime, má to zkrátka vlastní vizuální osobnost, která je pro mě sympatická a velmi dobře se na to kouká. Studio Trigger rozhodně nezklamalo, odvedlo skvělou práci ve všech aspektech. Tak a teď k nějakému finálnímu hodnocení. Asi je jasné, že po tom všem, co jsem napsal, dostanou Labužníci v kobce tu nejvyšší známku, ten seriál jsem si oblíbil, sice ho zatím nemiluju tak bezmezně, jako třeba Frieren z předchozích sezón, takže úprava mého žebříčku TOP seriálů se tentokrát konat asi nebude, ale jsem rozhodně natěšený na pokračování a celé jsem si to náramně užil, i když musím také přiznat, že doslova nalepený na obrazovku a natěšený na každý díl jsem doopravdy byl až od konfrontace s drakem. Přesto – Víš co kuchaři? Já ti tentokráte udělím řád šunky zlaté! 9,4/10 (14.06.2024) (méně) (více)

Dungeon Meshi mělo na začátku vysílání, co se načasování týká, trochu smůlu. Nebýt totiž jiné extrémně hypované fantasy bomby, vysloužilo by si rozhodně mnohem víc popularity. Takhle to byl jen "druhý" seriál, na který hodně lidí přešlo až tehdy, co se jim začalo po světlovlasé elfce stískat (koneckonců i tady jedna je). Minimálně já jsem zaznamenala diskuze na téma Labužníků spíš až letos na jaře, než v úplných počátcích seriálu. Kdoví do jaké míry je v tomhle Frieren na vině, on totiž obecně začátek vyloženě nesrší napínavými scénami a o čem mluvit (kromě samotného světa) je spíš až od 11. epizody. Já osobně si ale cestu do hlubin dungeonu užívala od samého začátku. Jednotlivé lokace jsou vždycky krásně nakreslené a nápadité, obecně art style vypadá vážně skvěle a čím hlouběji se hlavní hrdinové dostávají, tím šílenější a nebezpečnější příšery potkávají. Spolu s tím se ale postupně odhaluje i historie dungeonu a samotného světa, na povrch vyplouvají pozůstatky bohaté země a její kultury nebo třeba konflikty z minulosti a to je prostě strašná radost sledovat. Zdejší worldbuilding je něco nestutečného, autorka mangy nám představuje detailně promyšlený svět a ekosystém kobky tak uvěřitelně, že nepochybuju o tom, že by to tak skutečně mohlo fungovat. O čem to ovšem bylo především jsou nejrůznější kouzelné bytosti. Většina vám bude povědomá, ale nikdy nesmíte dělat ukvapené závěry, jelikož každá z nich má jiné vlastnosti, schopnosti nebo vzhled (a taky chuť), takže znalosti z jiných fantasy se tady nedají tak jednoduše uplatnit. Tohle není kopírování, ale povedené vylepšování, aby to do zdejšího světa a příběhu sedlo a hlavně potěšilo nás, co čekáme na originální nápady. Do takhle detailně a šikovně vystavěného světa už pak stačilo jen zasadit kvalitní příběh a ani v tomhle jsem nebyla v nejmenším zklamaná. Postavy jsou sympatické, mají svoje motivace, které sedí nejen na jejich osobnost, ale dávají ještě větší smysl ve chvíli, kdy poznáte minulost a to nemyslím jen ty hlavní, ale i všechny důležitější vedlejší charaktery. Základ pro putovní seriál je hlavní parta s dobrou (tady dokonce s výjimečně dobrou) chemií, zdejší humor je pak zábavný nejen skrze vtipy, ale zároveň sledujeme, jak se postavy lépe poznávají a budují hlubší přátelství a jak se jim to daří je pak vidět ve vážnějších momentech. On totiž seriál velmi rád klame tělem a z té milé pohodovky se časem párkrát stane pěkně temná podívaná, co bych do toho z počátku vůbec neřekla. Jen nečekejte nějaký drastický obrat, příjemnou komedií to zůstane, jen jí záhy začnete brát mnohem víc vážně. Poslední, co zmíním, je moc hezká hudba a animace. Z kresby a animačního stylu je mnohokrát cítit ta známá energie studia Trigger, která sem neskutečně sedla, protože to vypadá hodně živě, byť se občas trošku šetřilo, tak bylo hlavně v akčnějších scénách vidět, že se někdo vážně snažil je pro nás udělat zajímavé. Hudba pro mě byla taky hodně příjemné překvapení, jelikož se nejenom k daným situacím hodila, ale trefila se mi (spolu s OP a ED) do vkusu. Další sezóna, by měla být snad ještě zajímavější, takže já se rozhodně těším na další várku skvělé komedie a jídla, ale i na finální rozřešení. SPOILER! Přece tu Falin nakonec nesní, ne? SPOILER!...9.2/10 (30.06.2024) (méně) (více)