O myších a lidech

Filmová parádička s velmi uvěřitelným Gary Sinisem a především excelentním Johnem Malkovichem, který v kariéře předvedl mnohé, ale tohle je pro něj asi už nepřekonatelné. Myslím, že Sinise to kromě hereckého umění i parádně zrežíroval. Příběh je silný a chytlavý už sám o sobě, Steinbeck dokázal americké reálie tehdejší doby vykreslit ve svých knihách dobře a filmy podle jeho děl jsou vesměs povedené. A i tenhle film rozhodně stojí za podívanou. (30.09.2013)

O myších a lidech jsem prvně viděla před léty, jako divadelní inscenaci Zlínského divadla a velmi na mě zapůsobila. Snímek, který režíroval Gary Sinise nezůstává se svými kvalitami pozadu a přináší příběh stejně silný, jako byl ten, který jsem viděla v divadle. Možná jen ten závěr jsem čekala více emotivnější, v divadelním provedení měla ona osudná scéna mnohem delšího trvání, a když člověk nevěděl, co se vlastně stane, byl její dopad mnohem větší. Ve filmu mi tento zvrat přišel zbytečně rychlý, useklý, takže pro mě osobně nevyzněl natolik silně. Ale možná to tak mělo být a bylo to vlastně správně. Nač zbytečně oddalovat to, k čemu se člověk chystá a ví, že je to neodvratné, ač mu to způsobuje muka. Takže z tohoto pohledu to bylo vlastně rychlé řešení. Krutý je osud k člověku. Moc se mi líbil John Terry, který ztvárnil Slima. Takový ten typ mlčenlivého "kovboje", který více pozoruje, než mluví. (12.04.2015)

Moc hezká adaptace Steinbeckova románu, atmosférou mi to trošku připomínalo Darabontův Shawshank nebo Zelenou míli. Smekám před Sinisem, že to odrežíroval takhle citlivě a zkušeně zároveň. Malkovich se mi do role Lennieho zprvu moc nehodil, ale zahrál to opravdu výborně. Konec byl fakt smutnej. Jeden z mála filmů, co se může směle srovnávat se svou knižní předlohou. (18.03.2017)

Ach ty slavná díla, slavné adaptace. Je to artovina jak sfiňa, ale taky někdy bohužel řádná nuďárna. Měla jsem při sledování pocit, že jsem filmů na podobné téma viděla mraky a to mě pořád spousta z nich úspěšně míjí, z časových důvodů pochopitelně. Garyho pohledy až apatické mě už začínaly pomalu srát a když teď vidím, že je podepsán pod režií, tak mu mírně odpouštím, zřejmě se dočista vyčerpal a na hraní už mu nezbyla energie. Nedokážu toto jistě veledílo patřičně ocenit, soráč. Trojec z milosti a ze zbabělosti, abych nebyla za totálního kulturního analfabeta. ;-) (01.10.2012)

No, kde začít? Nejprve bych asi měla říct, že jsem tuto překrásnou novelu nemohla nečíst. John Steinbeck je spisovatel, který do svých knih vkládá část sebe sama, a to samé udělal i Gary Sinise... Pro člověka který tuto knihu četl má film ještě další rozměr. Není to jen film - je to klasické knižní dílo, které je převedeno na plátno tak věrně, že tomu ani nejde uvěřit. Všechny postavy, všechny obrazy, všechny dialogy jako by doslova vypadly z knihy. Pouze začátek a konec mírně odbočují od knižní předlohy... Příběh vypráví o dvou mužích, kteří spolu cestují po všemožných rančích, kde pracují. Zatímco George je malý a chytrý, Lennie je přesný opak. Je to nemotorný kolohnát, který svým myšlením připomíná velké, zranitelné dítě. Díky Lennyho nevědomosti se však často dostávají do problémů a jsou nuceni utéct. Když přicházejí na Tylerův ranč, je jim již od začátku jasné, že tady je štěstí nečeká. Ale nedá se nic dělat. K tomu, aby si splnili svůj sen a koupili si svou vlastní farmu s krávami, koňmi, ovcemi a králíčky, o které by se mohl Lennie starat, potřebují peníze... Musím se přiznat, že mě Gary Sinise obrovsky překvapil. Nikdy by mě nenapadlo, že dokáže tohle téma tak bravurně zfilmovat (nádherné scény, kamera, dokonalá hra s obrazem). Sám se také zhostil hlavní role George a spolu s Johnem Malkovichem (Lennie) jsou nepřekonatelní. Oba podávají životní výkony a musím říct, že Garyho hra očima mě asi dostala ještě upřímněji než výkon Johna Malkoviche. Neumím si představit nikoho lepšího. Z obou přímo čiší jejich podivný vztah. Georgovi leze Lennie na nervy a nejraději by začal skutečně žít, ale ví, že ho nemůže opustit a musí ho chránit až do posledního okamžiku. A Lennie považuje George za svůj vzor a miluje ho jako svého bratra... Ale když už jsme u postav, tak musím poznamenat, že všechny postavy (kromě hlavního zmetka) jsem si představovala přesně takhle! Pomalá hudba pouze dokresluje atmosféru tohoto roztomile naivního a přesto odporně realistického snímku. Nemám výhrady proti žádné scéně. Od počáteční až po tu závěrečnou sedíte a čekáte, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. Konec je pro nečtenáře nečekaný, já vám pouze mohu říct, že není pozitivní.:-( Mnoho lidí tvrdí, že film podle knihy ji nemůže předčit a já s tím nesouhlasím. Ostatně "O myších a lidech" je toho důkazem... (27.12.2008)