Světla velkoměsta

Snímek má dvě naprosto jedinečné části. Úvod, který u mne nejen vyvolal salvy smíchu, ale zároveň mi přišel jako vynikající satira, jež se odehraje na prostoru několika málo minut. Chaplin v jediné scéně zesměšní nabubřelost, podlézavost, přehnaný patriotismus atd. Druhou jedinečnou částí je závěr. Pozdější Chaplin je sice dojič citů a slziček, ale Světla velkoměsta končí fantasticky, neboť závěrečné scéně schází doslovnost. Divák je vržen do velmi patetické situace, která navíc zavání klišé, ovšem ve chvíli, kdy má dojít k rozuzlení je film utnut. A zklamané očekávání vykoná své. Že by se zde inspiroval Aronofsky se svým Wrestlerem? :) (26.01.2010)

Svetlá veľkomesta sú namilší Chaplinov film. Netradičná romantika, ktorá by dnes obtiažnejšie prešla (fyzicky handikepované dievča) od námetu po realizáciu. Niekoľko veľmi vtipných momentov a tradične kritika hierarchie spoločnosti a nastupujúcej finančnej krízy, aj keď bez ostrejších hrán. Humor je ale svojim spôsobom predsa najúčinnejší. V Chaplinovom podaní to pôsobí veľmi nenásilne. (03.06.2012)

Světla velkoměsta jsou výbornou groteskou z dob němé éry, která je doopravdy trošku zastíněná. Je to škoda, protože mi to příjde jako jedno z nejlepších děl, ale přeci jen chci dát pouze tři hvězdičky, protože tohle období mí moc neříká a docela se u toho nudím. I když vím, že jsou to opravdu díla. Ale pokud má tohle období někdo rád, vřele doporučuji! (06.09.2008)

Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího. (15.06.2005)

Moje první setkání s Chaplinem a dopadlo nad poměry slušně. Takhle, nad mnohými scénami jsem se jen pousmál, protože v téhle době ty fóry prostě nemůžou fungovat, ale dovedu si představit, jak se tenkrát muselo publikum bavit. Nebýt linie se slepou dívkou a následného poselství, které vlastně definuje podstatu všech romantických filmů dneška (láska nakonec vše překoná) dal bych jen 60 %, ale ta linka se mi fakt líbila, takže mírně zaokrouhluji na 70 %. (02.11.2010)