Hraběnka z Hongkongu

Aneb jak zvučná jména ještě nedělají dobrý film. Poslední Chaplinův snímek s Marlonem Brando a Sophii Loren není ničím jiným než velmi slabou romantickou komedií. Opakovaný "vtip"  v podobě neustálého pobíhání po třech místnostech lodní kajuty měl zřejmě odkazovat na éru němé grotesky, ale působí tu spíš jako deska, kterou si stále dokola přehrává nostalgií přemožený starý velikán a všichni kolem si ji musí vyslechnout  a ocenit, tedy jen a pouze otravné s příchutí skrývaného pocitu trapnosti. Zasmál jsem se paradoxně nikoliv situačním gagům, ale  skutečně vtipným scénám s Angelou Scoular a jejím tatínkem, založeným na konverzaci. Jinak pohádkový příběh o bohatém muži a chudé dívce, nejlépe kurtizáně z donucení, aby jako erotický nádech, klišé staré jako nejstarší řemeslo. V romantickém filmu pochopitelně odpustitelné  a nutno říct, že Brando a Lorenová se činili, seč jim slabý scénář dovolil, tedy zejména pozdější Kmotr byl rozhodně fajn a na Lorenovou se vždycky pěkně kouká. Přítomná společenská kritika pak spíš jen probublává v pozadí a výrazněji se projeví jen v proklamaci prázdných hesel o míru či v chování netečné  a skvělé Tippi Hedren.  Celkově ale promarněné téměř dvě hodiny, je spousta lepších filmů, poslední film skvělého komika mohl dopadnout lépe (i hůř).  Víc než dvě hvězdy ze sebe bohužel nedostanu, velmi slabý průměr. (29.06.2021)

"Nemůžu se objevit v jedenáct dopoledne ve večerních šatech." My modrokrevníci to máme těžké. Taky bych radši spáchal sebevraždu, než bych vyšel před obědem ven ve večerních šatech, takže černé pasažérce hraběnce Nataše naprosto rozumím. Na druhou stranu Nataša nedokázala být tou, kvůli které bych hodil do moře své bohatství, pověst a funkce. Přesto se mě svým zmateným pobíháním po kajutě s Ogdenem snažili pobavit, což oceňuju. A to, co se nepodařilo jim, tak zvládli kamarád Harvey a zejména komorník Hudson, kteří při groteskních záblescích Chaplinovy dávné slávy skutečně váleli. (19.12.2016)

Chaplin se rozloučil s režisérským řemeslem celkově smutným a sentimentálním snímkem, který už opravdu nepatří ani do doby svého vzniku. Hrdiny tu jsou milionáři, dědici naftových polí či alespoň zchudlé, ale stále urozené hraběnky. Děj se odehrává na luxusní jachtě, pouze ve vybrané společnosti. Smetánka se tu baví, směje, tančí, zamilovává a má ráda všechno kromě komunistů. Zbytek lidstva může posloužit tak akoráť jako služebnictvo, ze kterého si stejně můžeme střílet, jak chceme, oženit ho, kdy se nám zachce, a když nás přestane bavit, opět ho přeřadit do kategorie nábytku. Jo, takový svět to byl, mohl být a Chaplin ho tak zachoval alespoň ve filmu. Z hereckého hlediska je pak nepřekonatelným zážitkem, vidět groteskně sebou trhajícího, upadávajícího a pobíhajícího Marlona Branda, který se ovšem bezchybně ujal i role nezávislého, přestárlého floutka, kterého až životem zle smýkaná Sophia Loren přiměje, jednou se opravdově zamilovat a myslet na druhé. (11.01.2005)

Rodinný film v inom zmysle, Chaplinova herecká rodina v jeho poslednom filme vyznieva ako pocta majstrovi, ktorú si pripravil sám. Z nemej grotesky naskočil na vlnu konverzačných komédií a priniesol si aj niečo svoje. Vznikol z toho ale celkom priemerný film založený na zámenách a zmätkoch v niekoľko málo interiéroch. Ústredná dvojica je bezchybná, Gina sa okrem hrozných prevlekov predvedie aj tak, ako jej to najviac pristane, v jednoduchých bielych šatách s veľkým výstrihom alebo v plavkových havajských šatách. Film však odrazu skončí, akoby v ňom chýbalo ukončenie viacerých zápletiek. –––– Hudsone, váš rozum se dostal na zcestí. (06.08.2015)

"Petrolejářský princ," budoucí ambasador, Jeho excelence z lodní rezidence, normativní Marlon s magnetickým pohledem. Nebezpečné křivky sošné schovanky - dámy na útěku Sophie a elegance půvabů na úrovni "madame poker face" Tippi Hedren v kouzelné chaplinovské buřince, s fričovským smeknutím, plné rozverných polibků upřímného humoru situačního negližé. (05.08.2015)