Zlaté opojení

O vaření boty, přeludu slepice, tančících houskách nebo houpající se boudě je zbytečné hovořit :). Pobavil mě ještě okamžik, kdy je chlap z boudy vyexpedován prostě tak, že se otevřou dveře a ven ho vyfoukne, zaujal mě moment zpívajících lidí na nový rok, který je vlastně velmi smutný (delší záběr na tvář postarší prostitutky). Plus masová scéna s prospektory, plahočími se na Chilkootský průsmyk ... hm ... toto natočit v roce 1925 - respekt! Taky si vybavuju dokument, ve kterém popisovali, jak bylo původní chaplinovou vizí, aby slepice běhala po skutečné zasněžené krajině, ale bylo to prý natolik náročné, že od toho upustili (zbylo z toho jen pár záběrů). (08.12.2013)

No zadna pecka, ale verim ze soucasnemu/minulemu cloveku obzvlaste ceskemu cloveku musi byt sympaticke, jak americky hloupy liny Honza ke stesti prisel. Vsechno je jenom nahoda ;]] a kdyz je Chaplin uz ta celebrita, co na tom, ze je to docela skaredy devkar nejvetsiho kalibru a ma/mel priznanych nejakych 45 deti. Uricite udelal i lepsi veci nez toto. Hodina sest minut je na grotesku zoufale moc... (31.08.2005)

Chaplin pribeh vhodny na dvacetiminutovou grotesku roztahal nevyraznym dejem nekolika vedlejsich postav a linek. Ucelenost a sevrenost jeho nejlepsich filmu tu hodne schazi. [Zvukova verze z roku 1942 - ani z cteneho komentare nevytahl nic vic, nez jen doslovnejsi popis deje na platne, ktery stejne sledujeme] (19.03.2010)

Viděla jsem nezkrácenou hodinu a půl trvající verzi s hudebním doprovodem. Dle dnešních měřítek příběh samozřejmě nic moc, ale tehdejší divák byl v této oblasti skromný. On pravda nevyžadoval moc ani po hercích, takže o to více překvapí výkon Chaplina. To nejsou jen gagy z grotesky, to je i kvalitní mim (naprosto bravurní etuda jedení boty, nebo slepice před níž by Čejka bledl závistí) a především herec s propracovaným výrazem. Chaplin hodně předběhl svoji dobu. (12.07.2011)

Our Little Fellow tentokrát na Aljašce. Nyní za vydatného nového Chaplinova komentáře, jeho hudby a s příměsí původní režie a hereckého výkonu. Určitě nemám pocit, že by šlo o film mého života, je to příjemné, hravé, člověk má radost z kontextu slavných scén snědení boty a reprízy tanečku s houskami, ale to je asi tak všechno. Jen jsem cele dojmuta z toho plácání za to, jak Chaplin své filmy dokončil a dopiloval k dokonalosti, přesto pokud se o něco podobného pokusil kdokoli například v českém prostředí, byl označen za alibistu a neumětela, který to ve své době nezvládl. To jsou ty paradoxy. (17.05.2012)