Zlaté opojení

Je veľmi ťažké poukázať, ktorý Chaplinov film je najlepší, hlavne preto, lebo každý jeho film prináša niečo nové , niečo do tej doby nevydané a niečo čo funguje doteraz. Rovnaké je to aj zo zlatým opojením. Dostávame sa do atraktívneho zasneženého prostredia Alijašky, ktoré je zo začiatku správne bezútešné a v ktorom zahynie viacej ľudí než je v Chaplinových filmoch zvykom. Potom ale príde na rad typicky tulákovská záležitosť a to hľadať to svoje šťastie, alebo pomôcť ho nájsť ostatným. Bez zbytočného sentimentu a sileného vtipu nám Chaplin predvádza jednu dokonalú scénu za druhou. Zápletka sa neustále rozvíja a neustále sa na plátne niečo deje a je úplne jedno či je to dobré, alebo nie. Jednoducho od toho neviete odtrhnúť oči. Koniec je typický happyendovský. Taký aký má byť a hlavne taký aký mám u Chaplina veľmi rád. 100% (01.11.2010)

Sledovat postupnou žánrovou proměnu někdejší jednoduché grotesky do nákladnějšího celovečerního filmu s příběhem, který nese už jasné poselství, je vždy povzbuzujícím i oblažujícím svátkem duše. Němý film byl svým způsobem tragickým; doslova raketový nástup zvukového období na přelomu dvacátých až třicátých let byl pro mnoho tehdejších tvůrců, ale i kinohudebníků doslova uměleckou i existenční tragédií. Jedno je jisté: i v zralejších a technicky i umělecky náročnějších tvarech nebyl němý film, adoptivní sourozenec pantomimy, bez šancí. Nikoliv náhodou se Chaplin spřátelil s Ejzenštejnem. Vzájemná úcta velikánů naznačuje i dnes smysl a vývojovou křivku hraného filmu. A to opojení k tomu prostě patří. (01.03.2008)

Některé scény a gagy jsou nezapomenutelné (jedení boty, tanec housek, chata nad propastí, halucinace se slepicí...), přesto se mi ZLATÉ OPOJENÍ nelíbilo tolik jako jiné Chaplinovy filmy. Je zde sice opět přítomno mistrné spojení humoru s humanitou a Chaplinovým silným sociálním cítěním, které pro jeho filmy bylo tolik typické, ale občas se mi do sledování vkradla nuda. Ale to je spíše můj problém než nějaká objektivní chyba tohoto filmu, při jehož sledování jsem opět - jako u tolika jiných Chaplinových filmů - užasl, jak může být 88 let starý film tak nadčasový a stále živý. Pro mě osobně je právě toto nejlepším dokladem toho, jak byl Chaplin geniální. Nu, kdo ví, jaké filmy obstojí v další zkoušce času a které z nich budou lidi bavit za takových dvě stě let, ale skoro bych si tipnul, že tenhle mezi nimi bude. Pro mě osobně už své kvality v čase nezpochybnitelně prokázal a seznámit se s tou filmovou klasikou byla čistá radost. (08.12.2013)

Viděl jsem zatím pouze onu zkrácenou a Chaplinem namluvenou verzi, ale i přesto se mi hodně líbila. Teda až na zakončení, které bylo trošku slabší. Ale slyšel jsem, že právě konec je v původní verzi jiný. Snad jí někdy uvidím :) Hehe, dokonce ani tulák Charlie se nevyhnul zlaté horečce a odjíždí na Aljašku, aby získal trošku bohatství i pro sebe :) 9/10 (20.10.2007)

klasika, které hrozně moc škodí skutečnost, že se děj zhruba po 20 minutách přesune z atraktivního prostředí aljašské horské boudy, kde se tulák Chaplin a zlatokop Big Jim postarají o několik výborných scén, do města, kde pak v zoufalém tempu probíhá romance mezi Charliem a tanečnicí.. nedokažu si představit, že bych viděl původní verzi bez dodatečně přidaného Chaplinova komentáře a hudby.. za 3* (13.11.2013)