Diktátor

Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. (20.03.2015)

Tak tu je veľmi dôležitý ten rok vzniku. Určite by stálo za prieskum, čo všetko v čase nakrúcania Chaplin o dianí v Európe už mohol vedieť, okiaľ informácie čerpal, kto mu s tým pomáhal atď. Vtedy to musela byť skutočne v kinách pre zainteresovaných bomba. Chaplin podľa mňa nikdy nemal dokonale premyslenú dramaturgiu svojich filmov, medzi súbežnými dejmi by sa dalo prestrihávať elegantnejšie a dnes už to tiež nie je bohvieako vtipná groteska. Ale to záverečné posolstvo v spojitosti s tým, čo svet nasledujúcich pár rokov čakalo, tiež robí z filmu nespochybniteľnú a nesmrteľnú klasiku. Je bohužiaľ jasné, že tu Chaplin hovorí aj pre ďalšie generácie iba do vetra, ako sme sa mali a stále máme možnosť presvedčiť. (05.09.2015)

"Máte rybičky ve stěnách? Jak je krmíte?" "Nijak. Jsou mrtvé." :-) Při mé zálibě v humoru všeho druhu je vlastně zvláštní, že Chaplinovi jsem musel dlouho přicházet na chuť. Cenil jsem si ho vždycky víc jako filmaře, který posunoval hranice filmové řeči rychlejším tempem než většina jeho "vážných" vrstevníků, ale nikdy jsem se mu moc nesmál. Diktátor je výjimka, která nepotvrzuje pravidlo, ale testuje jeho platnost. Mimořádně vtipný film (NEJEN vtipný, samozřejmě). Zvlášť společné scény diktátorů Hynkela a Napoloniho jsou k popukání. A při jeho sledování si uvědomíte, jak silný vliv měl na jiné komedie a komiky. Při určitých scénách si vzpomenete na filmy jako Císařův pekař, Myš, která řvala, Banáni, Pošetilost mocných a podobně. 100% (13.06.2006)

Některé bezmála geniální scény střídají ty slabší, naštěstí v silném nepoměru. Každopádně se ale Chaplinovi musí nechat odvaha s uvedením tohoto filmu. Je tu i několik zajímavých filmařských nápadů. Například scéna v letadle, kdy je skvěle využita kamera nebo při projevu, kde je zase vychytaný zvuk. Hlavně je to ale o poselství, které dodnes neztratilo a naopak až později se ukázala Chaplinova předvídavost, kterou mělo mít v jeho době víc lidí. Humor a nadhled, který ale nezlehčuje a nezesměšňuje téma, je velmi vzácný. Objektivně čtyři hvězdy za možná až moc dojemné finále, ale já jich musím dát pět. PS: Už jen za to, jak se Hitler při soukromém promítání musel tvářit, musíme tenhle film milovat... (04.09.2009)

Po City Lights a Modern Times je tohle můj třetí film od Chaplina a (konečně) můj první plný počet pro něj. The Great Dictator je geniální parodií, místy až tvrdou satirou, na tehdejší válečnou situaci či Hitlerovy projevy. Ale nejen tyto scény jsou skvělé, např. začátek v letadle či předvádění nejnovějších vynálezů Hitlerovi… Navíc Paulette Goddard je přímo okouzlující… Prostě a jednoduše, v mých očích Chaplinovi sluší mluvené slovo. 90 %. (28.12.2010)