Diktátor

No, popravdě řečeno, mluvit o Diktátorovi jako o komedii mi příjde dost zcestné. Když už, tak jde o značně mrazivou satiru, ale namixovanou s dramatem a podle mě ne zrovna moc zdařile. Scény s Chaplinem jako Hynkelem jsou výborné, ale vše kolem židovského holiče mi přišlo jako nuda. Závěrečný projev "Vůdce" se sice možná pěkně poslouchá a jako (důležitá!) propaganda demokracie v tehdejší době mohla nejspíš posloužit velmi dobře, ale dnešního diváka asi těžko nějak osloví. Jsem docela zklamán a hodnotím silnějším, leč jen průměrem. (30.10.2010)

Chaplin bol veľký majster, hlavne keď uvážime, že k tomuto filmu napísal aj scenár. S tak citlivou témou sa popasoval vskutku bravúrne. Ponúkol tu akúsi spoločenskú satiru a kritiku spoločnosti vedenej mašinériou vojny, ladenú ale do humorného šatu. Scénky, kde hral diktátora sa mi páčili viac, pasáže so židovským holičom už neboli tak podarené, ale celkovo to vo mne zanechalo výborný dojem, ktorý ešte umocnil záverečný, brilantný a emotívny Chaplinov monológ s veľkým posolstvom. A to pritom ani nevedel, ako to celé skončí, no v ničom sa nemýlil. Nadčasové. 85/100 (21.11.2016)

Chaplin vo svojich predchádzajúcich groteskných, nemých filmoch vyšvihol tento subžáner do diváckych a kritických výšin a ja som si stále neuvedomoval, že aj na to je treba obrovská dávka herectva. Spojením so zvukom ako možnosťou o poriadny hraný film dokazuje, že narodiť sa o pár rokov neskôr, patril by určite k najcharizmatickejším hercom (v rámci využitia). Myšlienka bola na tú dobu absolútne aktuálna, čo je však ešte lepšie, že jej posolstvo nezaniká a podľa všetkého ani tak skoro nezanikne. Humorné scénky majú dokonalý účinok, Chaplinovo parodovanie Hitlera má neprekonateľné prvenstvo v niečom podobnom. Trošku je tu ešte cítiť grotesknosť niektorých vyjadrení, hlavne v dejovej línii 'holičskej', ktorá je už aj tak menej atraktívna ako 'diktátorská'. 85%. (12.12.2007)

Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. (20.03.2015)

Zatímco u Světel velkoměst jsem si grotesku nedokázal vychutnat kvůli prvkům přesládlého melodramatu, Diktátor, drama o těch nejvážnějších věcech, mne bavil díky mistrně zakomponovaným prvkům grotesky. Velká poselství, v čele s tím závěrečným, kdy mizí hranice mezi Chaplinem a jeho postavou, nejsou zazděné fyzickými gagy. Ty zároveň – minimálně v případě Hynkela, zakomplexovaného adepta na psychoanalytické ležení – slouží charakteristice postav. Chaplinův smysl pro slovní humor, v mezititulcích němých filmů přítomný mnohem méně než u Keatona nebo Lloyda, prozrazuje proměnění i ostatních jmen pohlavárů ve slovní hříčky (Herring, Garbitsch, znějící stejně jako „garbage“). Diktátor je velký a důležitý film, nikoliv jen v rámci Chaplinovy kinematografie a jeho význam neskončil s válkou. Určitě se k němu vrátím. Podle aktuálního rozpoložení buď proto, aby mne dojal, anebo pobavil. Apendix: Při vší úctě k Chaplinovi, nejvtipnější byl Jack Oakie jako Napaloni, typ vrcholného politika, na jaké (ne)jsme zvyklí také v Česku. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, berg.12, Pacco, Jordan, sportovec (01.02.2010)