Diktátor

Film, který mi poprvé ukázal Chaplina jako skutečného herce. Do té doby to byl pro mě symbolem hezky se pitvořícího komedianta v němých groteskách a já si na jeho filmech až zpětně začal všímat něčeho co mi dříve unikalo. Film trochu dobový, trochu nevyrovnaný, trochu naivní, ale čert to vem. Chaplin je zkrátka génius a zejména jeho role diktátora je něco, na co se opravdu nezapomíná. (05.06.2005)

Chaplinův neutuchající herecký koncert, kterým si definitivně pojistil svou nesmrtelnost a v mých očích i titul samotného patrona herectví. Jeho kreace coby diktátora Hynkela (no zkrátka Hitlera) uvádí v úžas jak neuvěřitelným smyslem pro situační komiku, tak i viditelným zápalem a precizností, s jakými se Chaplin této role zhostil a udělal z ní legendu. S přechodem na zvukový film si navíc mistr také poradil naprosto bravurně a scénář plný šťavnatých pokojových dialogů, neodolatelně hašteřivé němčiny a příjemných groteskních prvků patří k tomu nejzábavnějšímu a nejpromyšlenějšímu, co jsme mohli ve veselém žánru kdy vidět a slyšet. Nemluvě ještě o důležitém poselství, které je v závěru vyklopeno možná až moc pateticky, ale i po letech neztrácí žádnou váhu a je stále aktuální jako nic jiného. Jo a pro zajímavost, sám Hitler měl údajně Diktátora v oblibě a nechával si ho často pouštět. ...... Ve filmech se asi vyznal no. :-) 90% (14.08.2013)

"Máte rybičky ve stěnách? Jak je krmíte?" "Nijak. Jsou mrtvé." :-) Při mé zálibě v humoru všeho druhu je vlastně zvláštní, že Chaplinovi jsem musel dlouho přicházet na chuť. Cenil jsem si ho vždycky víc jako filmaře, který posunoval hranice filmové řeči rychlejším tempem než většina jeho "vážných" vrstevníků, ale nikdy jsem se mu moc nesmál. Diktátor je výjimka, která nepotvrzuje pravidlo, ale testuje jeho platnost. Mimořádně vtipný film (NEJEN vtipný, samozřejmě). Zvlášť společné scény diktátorů Hynkela a Napoloniho jsou k popukání. A při jeho sledování si uvědomíte, jak silný vliv měl na jiné komedie a komiky. Při určitých scénách si vzpomenete na filmy jako Císařův pekař, Myš, která řvala, Banáni, Pošetilost mocných a podobně. 100% (13.06.2006)

Charlie Chaplin jako Adolf Hitler a zároveň nešikovný židovský holič (typická to role pro něj) ve filmu který se z vtipné satiry a parodie přelévá v agitaci za svobodu, lásku a demokracii. Ve chvíli kdy si ještě Chaplin dělá legraci z vojáků a diktátorů je velice vtipný, obzvláště úvod z První světové je vynikající, ale když se pak místy snaží zahrát i na vážnější notu tak se do filmu místy začíná vkrádat nuda. Je paradoxní že slovní humor tu jde králi němé grotesky mnohem lépe než ten pantomimický. Historická cena filmu je ovšem nevyčíslitelná, už jen tím že vznikl 5 let před koncem války, tedy v době kdy nejenže nikdo netušil jak tvrdě nakonec válka svět zasáhne, ani jak to doopravdy vypadá v koncentračních táborech, a tak sleduje tehdejší chod dějin způsobem který je diametrálně odlišný od toho jak jsme viděli Válku z doby kdykoli po ní. 8/10 (12.12.2007)

Dílo, které vzniklo pod tíhou své doby; na hony vzdálené té naší. Přesto tak povědomé a opakující se situace. Odstrašuje a inspiruje. Baví a varuje. Svým typickým způsobem a komediálním umem se snaží Chaplin sdělit světu svou myšlenku a sen. Bez oné myšlenky je to vlastně jen průměrný ošoupaný snímek plný krátkých gagů, který se vleče a asi nepobaví všechny. Možná jím snad je i tak. A když už jej zavrhnete, protože to není nic pro vás, poslechněte si alespoň závěrečný emotivní Chaplinův projev, kterým film graduje a podbarvuje celý příběh. Právě ten smutný příběh, který už by se neměl nikdy opakovat. Mně, jako divákovi, dal Diktátor vše, co jsem od něj očekával. Proto volím pět hvězd. 90% (12.11.2019)