Povolení zabíjet

Co si tak pamatuji, tak tohle je asi nejslabší film celé bondovské série. Timothy Dalton je ze všech představitelů Bonda ten nejhorší. Typově se hodí spíše do romantických filmů, než do akce. Na zabíjení lidí a svádění žen má moc něžný pohled a divák mu prostě nevěří. Natáčení filmu navíc spadlo do tuhých osumdesátých let, kdy vrcholil úpadek hudby, módy a kultury celkově. A tak bond-grils, jejich obludné účesy, šaty, písně jsou bohužel poplatné této temně kulturní etapě. Také herci film moc nezachraňují. Carey Lowell i Talisa Soto jsou herecky doslova tragické. A Benicio Del Toro má projev herců z podřadných jihoamerických telenovel, člověk by nevěřil jakých výkonů bude tento herec o deset let později schopen. Naštěstí film od úplného debaklu zachraňují slušné akční scény a tak se nejedná o úplný propadák. (10.02.2010)

Dalton představuje největší selhání v dějinách bondovské série. Nechte mě to vysvětlit. Po skomírající éře "moorovek" přišel herec s obrovským kouzlem, fyzickým potenciálem a ochotou postavu posouvat, produkce ale bazírovala na tradičním scenáristicko-režisérském týmu. U Dechu života ten konflikt pohledů není ještě tak vyhraněný, ambice a tradice se střetly nejvýrazněji právě zde. Snaha dostat do hry emoce a privátní sféru došla naplnění jen na straně hlavního představitele, který skvěle kombinuje "ikonické" pózy (casino) a privátní charakteristiky (Bond je uzavřený samotář, který, když s ironií v oku nehraje roli neporazitelného agenta, působí unaveně, plaše, v kritických situacích dokonce vystrašeně). Scénář se pokouší o příběhový posun, zakomponování přesahu (k samurajským filmům i žánru revenge movie), změnu zaběhaného stylu, kdy příběh neslouží jako oslí můstek "from stunt to stunt", ale kdy vyprávění je alfou a omegou. Jenže klíčová linie s pomstou je nedohraná a nedotažená, nakonec se zase spíš zachytává povrchních rekvizit, a tak je Dalton a jeho touha "pochopit Bonda jako člověka" sám voják v poli. I John Glen, jakkoli se víc posunul k realistickému stylu (zobrazení násilí, ale i akčních scén), pořád spoléhá na osvědčené trademarky - problém je, že za svou pětifilmovou bondovskou kariéru se nikdy vysloveně neblýskl a šanci uchopit sérii zcela po svém nevyužil ani zde. Přes všechnu kritiku jde o výtečný počin, odkazující v mnohém k In Her Majesty Secret Service a díky Daltonovi posouvající potenciál tohoto odmítaného dílu. Strašná škoda, že se Timothy už nestihl setkat s Martinem Campbellem a jeho vklad do bondovského vesmíru tak naplno využil až Daniel Craig. Stejně mi ale přijde, že Povolení zabíjet vlastně předběhlo svou dobu - úsilím přesadit mýtus do realističtějšího světa a dát mu "kořeny" a city. Lze pochopit, že v době, kdy křižoval kiny Indy, Návrat do budoucnosti 2 či Smrtonosná zbraň 2, se to mohl jevit celkem bláhové... snad jen k tomu Burtonovu Batmanovi měl náhle James překvapivě blízko. (24.09.2012)

Bond 16 - První bondovka s Daltonem, kterou jsem viděl...Je poměrně netypická, 007 je hnán pomstou a docela často chybuje nebo má namále. Rozhodně se jedná o zajímavou a zábavnou část, která je však místy hodně úsměvná v tom negativním smyslu slova. Jinak jsou tu ovšem pěkné Bond-girl a roztomilý závěrečný skok do bazénu :) (28.12.2006)

Timothy Dalton sa po Rogeru Mooreovi stal oživeným tejto série a konečne filmu nechýba ani nápaditá až nadupaná akcia, aj keď miestamy to opäť trošku ako že prehnali - minimálne s tým kamiónom čo sa zdvihol na zadné kolesá aspoň že to vyčaruje úsmev na tvary. Bondové dievčatká sú sympatické Carey Lewell a Telisa Soto. V mini úlohe zabijaka sa tu objaví aj Benicio Del Toro. A režisér John Glen natočil asi svoju najpodarenejšiu Bondovku a to chcelo len zmenu herca na hlavnom poste. ║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $34,667,015║Tržby Celosvetovo $156,167,015║ (30.12.2007)

Povolení zabíjet znamená optikou obyčejného diváka přesně ten samý problém, jako v novém miléniu Quantum of Solace. Tedy žánrově naprosto ryzí film, který je sebevědomý, sveřepý, se syrovou akcí, vědom si "sám sebe" a svých kvalit. Licence to Kill není samostatně příliš funkční. Je potřeba, aby měl divák Bonda trochu "nakoukaného" a dokázal číst mezi řádky, spojit si paralely. V tu chvíli ví, že se koukáme na nejsevědomější díl, který v rámci tvrdé akce posouvá laťku o level dále. To samé se koná v rámci bondgirls, kdy poprvé můžeme vidět to, co v následujících letech bude samozřejmost - tedy sebevědomé mladé ženy, uhlazené, elegantní, "imidžové", reprezentující nejnovější módní trendy. Do té doby to byly až na výjimky (např. Barbara Bach - Spy Who Loved Me) jen doplňky téměř s absencí mozkových závitů. Zde se trademarky trochu mění - či snad upravují. A změnu dostává i samotný hrdina, který je tady paradoxně mnohem tvrdší a přímočařejší než kdy dříve a přece jen je mnohem víc člověk než by se na první pohled mohlo zdát. Jeden ze stavebních kamenů Jamese Bonda. Náklaďákové finále je na učebnici. (21.05.2014)