Odpískáno

Mno ako spomina genetique ja som ako laik -nedouk nejak silu tohoto filmu neobjavil, hoci viem, ze tu hral isty Ewan McGregor /Trainspotting/, dalej Pete PostlethWaite /Alien 3, akysi Jursky Park/. Mark herman ako reziser mi teda neprijde nijak extra talentovany, su tu dve pamataniahodne scenky, zvysok je ale ovatovany. Film, ktory ide na rovnakjej vlne ako Billy Elliott s Dzejmi Zvoncekom : 55 % (17.08.2019)

Jedinou světlou stránku tohoto snímku vidím v tom, že se zde netlačí na pilu a divák tak není bombardován nějakými lacinými emočními scénami. Bohužel to je tak vše co tady funguje; Komedie v popisu žánru tady na csfd musí být nejspíš překlep. Jako drama -snad s nádechem tragikomedie- to působí dost klišovitě (ikdyž prej podle skutečných událostí), a i scény, které jsme viděli v jiných filmech už stokrát, dopředu víme jak dopadnou a přesto jinde fungují, se tady prostě míjejí účinkem.. A romantická linka příběhu? -no něco tak mdlého jsem už dlouho neviděl. Téma filmu je fajn, zbytek se nepoved. (27.01.2009)

Britská sociální (tragi)komedie má dlouhou a bohatou tradici a tohle je jeden z jejích podařených zástupců. Jak už je nepsaným zvykem, nejedná se o žádné ryze vážně míněné sugestivní popisování existenčních problémů britských dělníků (i když místy smích skutečně hořkl na rtech), ale o rozverně a s nadhledem podávaný příběh na pozadí tíživé sociální situace nezaměstnaných horníků. Režisér Mark Herman, který v současnosti boduje s originálním pohledem na holocaust v Chlapci v pruhovaném pyžamu, exponuje svůj příběh do periferní dělnické čtvrtě v Yorkshiru, kterou společně obývají horníci (a jejich dechová kapela) dlouhodobě stávkující proti uzavření dolu coby dopadu konzervativní vlády Margaret Thatcherová a jejích restrukturalizačních snah. Léta jejího vládnutí jsou dodnes nejenom v Anglii reflektovány zvláště kontroverzně - pro jedny je ztělesněním síly britského impéria (personifikované její osobou a třeba i válkou o Falklandy), pro jiné sociálně necitlivou a příliš pragmatickou političkou, za jejíž vlády razantně přibylo nezaměstnaných... 80. léta byla v Anglii jistě složitým obdobím, o čemž vypovídá i tenhle zajímavý nízkorozpočtový film. (O tom, že daná tématika je univerzální, nás Čechy stylově přesvědčil i Martin Šulík ve svém ,,ostravském" Slunečním státě...) Podobné filmy: Do naha!, Billy Elliot, Klikaři (27.01.2009)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)

Opravdu smutný příběh citlivě vyvážený exhibicemi hornického dechového orchestru. Zpočátku to byla nuda, ale pak se to rozjelo. To hromadné propouštění je paralelou na naši současnou situaci. V jednotě je síla, hornické chlapy držel při sobě už jenom ten orchestr, i když někteří z nich mu chtěli dát vale, nakonec všichni v plném počtu brali své členství jako poslání. Jeden člen, stávkokaz, jak se ukázalo později, byl hodně na dně. Jeho hořkost a ztráta rodiny ho dohnala k pokusu o sebevraždu v tragikomickém převleku klauna na půdě uhelných dolů. Bylo to tak kruté volání o pomoc. Ta ženská postava, co přišla mezi chlapy, tam ani nemusela být, byť si krutě zahrála s kartami všech hudebníků. Ale to by Ewan McGregor byl zase na ocet:)) (28.01.2009)