Odpískáno

Dojemný i trochu furiantský pohled na konec jedné epochy v životě obyvatel malého hornického městečka. Jaké to je, když vás semele restrukturalizace ... přitlačí vás ke zdi a nemáte možnost cokoli zásadního změnit. Můžete pozitivně ovlivnit jenom drobnosti - ale i ty mohou být důležité. Jako třeba účast v soutěži hornických kapel - osudu navzdory. Film nemá jenom jednoho nebo dva hlavní hrdiny - jednotlivé postavy a jejich problémy dostávají přiměřený prostor a působí velmi věrohodně, romantická linie je spíš okrajová a téma zůstává stále aktuální - zvlášť v dnešní době. (27.01.2009)

"Brassed off", neboli "Odtroubeno žesti", nebo má někdo lepší nápad na překlad?, je filmem, na který jsem se asi nejvíce připravoval: 1. Syna mám v Ostravě, i když ne zrovna u OKD. 2. Seznámil jsem se s příběhem, který se mi zamlouval. 3. Přečetl jsem si (a to rozhodlo především) komentář Slavoje Žižka: "Brassed off se zaměřuje na vztah mezi ‚skutečným‘ politickým bojem horníků proti hrozícímu uzavření šachty a ‚idealizovaným‘ symbolickým výrazem pospolitosti horníků, jejich žesťovou kapelou. Na první pohled se zdá, že jsou oba uvedené aspekty v rozporu, horníkům, kteří jsou zapojeni do boje za ekonomické přežití, se jeví vyjádřený slovy jejich starého kapelníka: „Záleží jen na hudbě!“, jako zbytečné fetišizované lpění na prázdné symbolické formě zbavené své společenské substance. Jakmile však horníci svůj politický boj prohrají, jeví se tento postoj, jejich hraní a účast v soutěži, jako skutečný čin, který potvrzuje věrnost jejich politickému zápasu… a stává se znamením věrnosti obsahu (boje proti uzavření šachty, za další pokračování způsobu jejich života). Pospolitost horníků náleží k tradici, která je odsouzena k zániku – přesto je to právě zde, kde bychom se měli vyhnout pasti, že horníky obviníme z toho, že trvají na starém, zpátečnickém, mužsko-šovinistickém dělnickém způsobu života. Princip pospolitosti, který se zde objevuje, je hoden toho, abychom za něj bojovali, a rozhodně bychom neměli připustit, aby zůstal nepříteli na pospas… Oba činy z filmů Brassed Off a The Full Monty jsou počiny zatracenců – dva způsoby, jak se vypořádat s katastrofickou ztrátou, tj. trvat na prázdné formě jako na věrnosti ztracenému obsahu („Není-li žádná naděje, jsou tu alespoň principy.".... A výsledek? Vše se potvrdilo, navíc mi u anglické dechovky ukápla i nějaká slza (jinak nepláču, při hudbě se ale často zajíkám).... Pozn: Je jedno, zda jde o Darkov, Grimley nebo Duquesne, nebo tisíce dolů, které byly zavřeny krátce či dlouho předtím. Jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Však i Bob Dylan zpíva: "Can't you hear that Duquesne whistle blowing? / Blowing through another no good town /The lights on my native land are glowing /I wonder if they'll know me next time 'round'." (27.04.2017)

This bloody government has systematically destroyed (...) not just our industry. Our communities, our homes, our lives. All in the name of progress and for a few lousy bob. Scénárista a režisér Mark Herman na rozdíl od jiných ví, že politický film musí být především zábavný a ideálně i s dobrou hudbou. Přestože se zápletka točí okolo trudných témat a horníci přicházejí nejen o zaměstnání, většinou nepřicházejí o humor - výměna názorů na to, zda mohou ženy společně se svými muži 'močit proti větru' je komediální zlato. Pokud jde o druhý bod, dechovka z šachty v Grimley sice nehraje Town Called Malice, v ozvěnách cihlových čtvrtí Youshire nejsou punkovým The Jam z Billyho Elliota co do groove nic dlužní. (Snad jen trochu.) (07.10.2023)

Mno ako spomina genetique ja som ako laik -nedouk nejak silu tohoto filmu neobjavil, hoci viem, ze tu hral isty Ewan McGregor /Trainspotting/, dalej Pete PostlethWaite /Alien 3, akysi Jursky Park/. Mark herman ako reziser mi teda neprijde nijak extra talentovany, su tu dve pamataniahodne scenky, zvysok je ale ovatovany. Film, ktory ide na rovnakjej vlne ako Billy Elliott s Dzejmi Zvoncekom : 55 % (17.08.2019)

Tématicky shodné s úspěšnějšími mladšími bratříčky Do naha a Billy Elliot. Pravdou je, že tento snímek není tak zábavný jako Do naha a nemá ani tak rafinovaný scénář jako Billy Elliot, nicméně jde stále o nadprůměrnou britskou filmařinu. Je to film mnohem víc přímočařejší a politicky z levicových pozic angažovanější, v řadě scén vyloženě proklamativní a emocionálně vykalkulovaný, nicméně natočený podle skutečných událostí, kdy desetitisíce zaměstnanců přicházely v 80. letech o zaměstnání a jejich dosavadní život se nenávratně zhroutil. Existuje obrovské množství filmů, které se snaží s divákem emočně manipulovat ve prospěch mnohem banálnějšího sdělení. Celkový dojem: 70 %. (31.01.2009)