Akt

Šmíd: Sesličku si nažhavíme, na Lišku se připravíme. Už aby tu sakra byl. // Liška: Jdu vás, pane Šmíde, změřit! // Šmíd: Nechce se mi ani věřit, jak jste čilý, jak jste milý. // Liška: Jak jsem čilý, tak jsem milý. Nejdřív vezmu míry sáčka. // Šmíd: Posaďte se, pohovte si ... // Liška: To bude hned, to je hračka. // Šmíd: Že mi vynesete spaní? // Liška: Jaképak s tím medle sraní! Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku? // Šmíd: Hleďme toho kosa Lišku. Nabídnu mu vína číšku. Popijeme, posedíme... // Liška: Cože se z té sesle dýme? // Šmíd: Inu, je to stará herka. Práší se z ní od úterka. // Liška: K čemu jsou tu tyhle pérka? // Šmíd: To je kvůli pérování. Pohovíš si, sedni na ní... // Liška: To musí být posezení. Že je ona teplá, není? // Šmíd: To je proti opruzení... // Liška: Donner weter, vy jste hlava. Za tohle vás čeká sláva! // Šmíd: Zajímá tě způsob vzniku? // Liška: Že se ptáte, zákazníku... // Šmíd: Je to delší povídání... // Liška: Na to škoda času není. // Šmíd: Jednou takhle z jara, skoro... // Liška: Jaká hrůza, wie ein horror! (horor, horor, vysoká jsi...) (08.12.2014)

Moje cesta k této hře byla strastiplná, ale nakonec se čekání vyplatilo a konečný zážitek byl úžasný! Miloň Čepelka je v roli "mamky" naprosto okouzlující a roztomilý! Celkově se mi vzájemné chování manželů hrozně líbilo a tento vztah by jim mohl závidět leckterý pár po tolika letech. Rozdílnost v chování bratrů nádherně doplňuje a podtrhuje zvláštnost této rodiny a slibuje skvělý filmový zážitek. (21.06.2012)

,,Pravím-li, řekl Jára Cimrman, že existuje toliko okolní svět a neexistuji já, neznamená to, že nejsem ve vnějším světě vůbec patrný, neboť patrnost a existence jsou dvě naprosto odlišné věci. A dále Jára Cimrman přirovnal svět k jakési veliké ploše, uprostřed níž je místo, kde chybí Jára Cimrman. PANE REIDINGER, KAM JSTE MI DAL TU RULIČKU, S MOTOUZKEM???“ Následuje názorná ukázka………. ,,Na tomto místě, sám Cimrman upozornil, na velice zajímavý důsledek své filozofie. Jestliže totiž Cimrman tvrdí, že existuje pouze okolní svět a neexistuje on pak ale, jak jsme si teď ukázali, v okolním světě musí v důsledku toho, platit myšlenka zrcadlově obrácená. Totiž, že existuje jen on a neexistuje okolní svět, čili zpátky filozofie solipsismu. Autor tak vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.“ Trpíte? Trpte, též jsem na hodinách filozofie trpěla. Chtěla jsem vlastně jen říci, že Miloň Čepelka, jako paní Žílová, je dokonalá baba!!! POZOR NA MNOHOZNAČNOST POJMU JE. :oD Moje třetí nejoblíbenější hra. (12.03.2012)

Na Divadlu Járy Cimrmana mě kromě samotné smyšlené postavičky českého všeználka, kterého od celosvětové slávy dělila jen prostá smůla - Cimrmana fascinuje také to, jak si partička vážených šedesátníků v čele s podobiznou Seana Conneryho - Svěrákem (alespoň dle mé ctěné matky :) ) dokáže udělat legraci ze sebe i ostatních, nebojí se ponížit a mnohdy je z nich díky tomu cítit i určitá svěžest... Nyní však ke hře - přednáška mě trochu uspávala, ale hra už byla zajímavější, zejména díky transvestitnímu Čepelkovi a rýmovaným vsuvkám. Býti v divadle, pravděpodobně si hru užiju víc, ale co nadělám... 7/10 (16.11.2008)

Vím, že Cimrman má lepší hry, proto nedám plnej počet. Stejně to na něj podle mě nedosáhlo. Humoru je tady dost a dobrého a je to takové to klasické hraní s češtinou a inteligentními hláškami, ale často mi to přijde dost suché, někdy až trapné (např. proklamované zpěvy a tance nejsou z mého pohledu nic moc). Myslel jsem si, že seminář se nevyrovná tomu, až přijde na řadu hra, ale nakonec je to tak na stejné úrovni. Přesto je celé to divadelní představení legendární. Nejvíc mě dostává hláška, kterou sám často použivám: "Tos mě tenkrát nasral, kamaráde." (20.01.2020)