Obsahy(1)
Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana, vznikla v roce 1967 a televizní záznam představení byl pořízen o třicet let později. Poprvé se diváci mohli seznámit s osobností, která se vepsala do našich kulturních dějin, aniž by o tom měl kdokoli ponětí – s Járou Cimrmanem. Úvodní vědecká přednáška tradičně poskytne mistrova životopisná data, dostane se nám i přehledu jeho díla a dozvíme se, jak vůbec k objevení Cimrmanova odkazu došlo. Na "autobustě" můžeme sledovat dokonce mistrovy strhané rysy. Poté následuje samotná Cimrmanova hra se zpěvy a tanci, při jejíž rekonstrukci autoři použili střípky dochovaného díla v podobě veršů. Z děje naznačíme pouze toto: malíř Žíla a jeho žena si pozvali na návštěvu tři muže, aby jim vyprávěli svůj životní příběh, a především si položili základní otázku: proč nebylo nikdy dokončeno převratné malířovo dílo Akt? (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Má to svoje momenty. Je jich hned několik druhů, takže každý si přijde na své. I já si přišel na své, avšak kromě sem tam nějakého vtipu, který pobavil, nebo hlášky, kterou budu hrdě používat v běžném životě, je tam i dost vaty. V tu chvíli jsem si říkal, jestli není délka 105 minut lehce přestřelená. Možná ano, ale děj se dělí do pohodlných dvou aktů, takže se hra hezky vejde do formátu dvou klasických dramatických seriálů. Obsazení super. Zde bych rád vyjádřil respekt panu Svěrákovi, pakliže to byl jeho nápad vzít (navzdory autorství) si na triko roli, která mě bavila nejméně. Ačkoliv ve všech číslovaných listech musí být i poslední místo. Je to sice kruté, ale musí to být. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()
Viděl jsem v nejsilnějším složení: Weigel, Čepelka, Svěrák, Hraběta, Brukner. V podstatě poslední hra, kde nealternují "staří" bardi DJC. Přestože hra nepatří mezi mé nejoblíbenější, seminář je skvělý a dívat se na tyto pány je pro mě svátek. Neopakovatelným způsobem táhne hru roztomilý (roztomilá) Miloň Čepelka. ()
Seminář - První seminář z cimrmanovské série na opravdu vtipných momentech poněkud šetří. Obsahuje nezapomenutelný fór, který si později vypůjčila Samota u lesa. 3/5 Hra - Miloň Čepelka v roli mamky se dnes již pohybuje na rozhraní zábavy a trapnosti, stejně jako některé další okamžiky, kterým čas ubral na síle. Snad rovnocenná druhá polovina k té první. 3/5 ()
Šmíd: Sesličku si nažhavíme, na Lišku se připravíme. Už aby tu sakra byl. // Liška: Jdu vás, pane Šmíde, změřit! // Šmíd: Nechce se mi ani věřit, jak jste čilý, jak jste milý. // Liška: Jak jsem čilý, tak jsem milý. Nejdřív vezmu míry sáčka. // Šmíd: Posaďte se, pohovte si ... // Liška: To bude hned, to je hračka. // Šmíd: Že mi vynesete spaní? // Liška: Jaképak s tím medle sraní! Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku? // Šmíd: Hleďme toho kosa Lišku. Nabídnu mu vína číšku. Popijeme, posedíme... // Liška: Cože se z té sesle dýme? // Šmíd: Inu, je to stará herka. Práší se z ní od úterka. // Liška: K čemu jsou tu tyhle pérka? // Šmíd: To je kvůli pérování. Pohovíš si, sedni na ní... // Liška: To musí být posezení. Že je ona teplá, není? // Šmíd: To je proti opruzení... // Liška: Donner weter, vy jste hlava. Za tohle vás čeká sláva! // Šmíd: Zajímá tě způsob vzniku? // Liška: Že se ptáte, zákazníku... // Šmíd: Je to delší povídání... // Liška: Na to škoda času není. // Šmíd: Jednou takhle z jara, skoro... // Liška: Jaká hrůza, wie ein horror! (horor, horor, vysoká jsi...) ()
Galerie (7)
Photo © Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (20)
- Postavu Ladislava Pýchy psal Zdeněk Svěrák Ladislavu Smoljakovi na tělo. Roli Bedřicha Síry psal Zdeněk Svěrák zase na tělo Oldřichu Ungerovi. (mnaucz)
- Akt, který byl v 80. letech zakázán, byl po roce a půl znovu povolen. Václav Kotek vzpomíná, že na tom měl svou zásluhu Darek Vostřel. „Tam je ještě jedna taková pikantnost, ještě s tím Darkem Vostřelem, že jo, kterej… jsem za ním jednou byl a říkal jsem: ‚Hele, prosim tě, proč je zakázanej ten Akt, nedalo by se s tím něco dělat?‘ A on řekl: ‚Tak já to zkusím.‘ A šel, prošel tím barákem, a v každý kanceláři se zastavil a říkal: ,Hele ten Akt je zakázanej? Já myslím, že už je povolenej, ne?‘ A tak dlouho to říkal, až to povolili. To takhle rozhlásil na chodbu jako jo… Krásný.“ (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama