Akt

Kultovní a vzhledem k roku vzniku opravdu skvělé. Humor na pomezí Izera a Monty Pajtnů baví. Ano čekal jsme víc, chápu, že je to přechválené, čím víckrát si to pustíte tím víc se nasmějete. Některé gagy jsou dneska spíš k pousmání na hraně trapnosti. Ale samozřejmě velký díky za koncepční veledílo divadla Járy Cimrmana. (24.06.2023)

Ukecaná nicota o nesmyslu typu stokrát umoření osla, což není má parketa. Nedokážu tuto velesnahu o vtipný humorný postoj k české kultuře a jazyku ocenit, až na tu jadrnou češtinu, tu oceňuji a za to dávám jednu *. Jinak jsem to slovní mučení vydržela sice dostatečnou dobu pro hodnocení, ale po pár hříčkách se slovy rádoby k pobavení i poučení (tupci nereagovali nijak) jsem musela přejít do standby režimu, jinak bych patrně zkolabovala nebo chytla rapl, jak mi ty kecy lezly na nervy. V jednom se utvrzuji, nejsem artový divák, nikdy mě cimrmanovská sága nebude zajímat a co hůř naši současní komedianti nikdy nebudou furianti, i kdyby mě kon(z)verz(v)ovali 30 hodin denně. (28.02.2014)

Ačkoli je samotná hra spíše zrcadlem doby své rekonstrukce, plná všech těch mističek z umělé hmotičky a zážitků s nejabsurdněji vykonávaných tradičních povolání, kde není nouze o melouchy atd... Je to, málo platné, úžasný vstup Cimrmana mezi česká divadla malých forem. Žánrově spíše buffo, ovšem neodolatelná. Miloň není v jiných hrách tak sexy jako tady, Wiegel nadržený až k dokonalosti... a trio potomstva jakbysmet. Hudební vložky mohu denně. "Vypadal jako asketa / To bylo jen pouhé zdání / Byla jsem mladičká Markéta / Děvče jako květ... / K čemu mi štětec a paleta / Myslel jen na milování / Byla jsi mladičká Markéta / Děvče jako květ / Děvče jako květ…" (29.09.2011)

Velmi příjemné ironicky vtipné dílko. V přednášce se nám představuje Jára Cimrman v celku. Dovídáme se, že vynalezl elektrické křeslo a první automatickou valchu. Více se zaobírá jeho filozofií externismu, který tvrdí, že filozof neexistuje, ale existuje vše kolem něj. Samotná hra pak ukazuje jak malíř Žíla (dobrý Jaroslav Weigel) ae svoji ženou (skvělý Miloň Čepelka) navazují vztah se svými dětmi: učitelem Láďou Pýchou (skvělý Ladislav Smoljak), bohémským kšeftařem Bedřichem Sírou (dobrý Jan Hraběta) a sexuologem Turnovským (skvělý Zdeněk Svěrák). A i přes krutou pravdu, že se malíř zbavil dětí, protože mu chyběl prostor pro jeho uměleckou tvorbu a múzu a následně zbavil svoji ženu paměti, tak se všichni postupně smiřují se skutečností. Je to ironické až cynické, ale je to uděláno s půvabným nadhledem a inteligentním vtipem. Bylo to pro mne příjemné zpestření ve své zábavnosti. A trochu toho tance a zpěvu, co více si od nich přát. (28.10.2010)

,,Pravím-li, řekl Jára Cimrman, že existuje toliko okolní svět a neexistuji já, neznamená to, že nejsem ve vnějším světě vůbec patrný, neboť patrnost a existence jsou dvě naprosto odlišné věci. A dále Jára Cimrman přirovnal svět k jakési veliké ploše, uprostřed níž je místo, kde chybí Jára Cimrman. PANE REIDINGER, KAM JSTE MI DAL TU RULIČKU, S MOTOUZKEM???“ Následuje názorná ukázka………. ,,Na tomto místě, sám Cimrman upozornil, na velice zajímavý důsledek své filozofie. Jestliže totiž Cimrman tvrdí, že existuje pouze okolní svět a neexistuje on pak ale, jak jsme si teď ukázali, v okolním světě musí v důsledku toho, platit myšlenka zrcadlově obrácená. Totiž, že existuje jen on a neexistuje okolní svět, čili zpátky filozofie solipsismu. Autor tak vlastně zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.“ Trpíte? Trpte, též jsem na hodinách filozofie trpěla. Chtěla jsem vlastně jen říci, že Miloň Čepelka, jako paní Žílová, je dokonalá baba!!! POZOR NA MNOHOZNAČNOST POJMU JE. :oD Moje třetí nejoblíbenější hra. (12.03.2012)