Posel z Liptákova

Záznam představení jsem sledoval jako velmi zanícený divák ... Ani šachová literatura neuznala za vhodné zařadit Cimrmana do seznamu světových velmistrů, ačkoli jedině on dokázal vyvést z rovnováhy tak neotřesitelného šachistu, jakým byl Capablanka, když mu při jeho simultánce v Madridu hrozil dvojitým šachem, což velmistra znervóznilo natolik, že ohlásil tah na G 12, čímž se ocitl zcela mimo šachovnici, a zaznamenal tak vlastně první aut v dějinách šachu. (21.02.2013)

V Tučapech zůstal při výlovu jeden pěkný kapr v bahně. Baštýř Adámek vzal podběrák a chtěl kapra nabrat. Bidlo podběráku však bylo krátké, a tak se baštýř Adámek musel za kaprem řádně naklonit. Než se nadál, ztratil rovnováhu a sletěl po hlavě do bahna...a tak se v bahně mrskali dva - kapr a baštýř Adámek...                                                                                         Místy tradičně vtipná cimrmanovská fikce, ale jako celek, kde se hodně mluví a mluví a přednáší a méně "dramaticky" hraje, to na mě až na pár momentů moc nezapůsobilo. S Dobytím severního pólu téměř nesrovnatelné. Chuť sledovat něco podobného tu z mé strany zcela byla, ale v průběhu sledování po jisté době zcela zmizela. "Probudil" jsem se až při rozhovoru s úředníkem-pyrotechnikem a teprve závěrečná dramatická ukázka mě uzemnila. ,,Třeba ten důl neprodáte, třeba vám ho vemou." Docela zajímavé narážky na historické události (začátek války, únor '48) v doprovodu hezké hříčky kolem návštěvy smrtky a lidového vizionářství, to mě v posledních 20 minutách začalo hodně bavit. Žel vzhledem k celé stopáži inscenace trochu pozdě, což je mi při výsledním hodnocení docela líto. (14.06.2018)

Patrně by mne také bavilo býti uhlobaronem, ale pokud bych kvůli tomu musel do hospody chodit s umytýma nohama a tolerovat po lokále pobíhajícího cikána s nožem v zádech, tak to si raději zvolím nebezpečné povolání úředníka v pyrotechnických závodech a po večerech si budu přivydělávat čuměním do trouby. Jelikož jsem však jenom unavený Smrťák, tak si nabrousím kosu, nakopnu svou Škodu 100L s malou závadou na chladícím zařízením a až za plus mínus 200 let najdu ten Liptákov, tak tam strávím důchod pročítáním nikdy zcela nenalezeného díla Járy Cimrmana. (12.02.2013)

„Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá“ Dvě hry v jednom byly velice nevšedním nápadem, ale vůbec ne špatným. K jejich spojitosti lze mít námitky, ke kvalitě rovněž, ale ani Posel z Liptákova (Hra z budoucnosti), ani Vizionář (Hra se smrtí) není zbytečně natahován na úkor těch lepších vtipů. Obě dvě mají délku tak akorát, i přednášky jsou dlouhé a zamýšlenou trapností okořeněné tak akorát. Pobaví vtipné vyprávění o nudné cestě do Liptákova s pověstně známou meteorologickou enumerací, i roztomile „vesnická“ vize budoucnosti, které vypovídají více o mezilidských vztazích, než o technickém pokroku. Obzvlášť Vizionář patří svou myšlenkou (vyrovnávání se se smrtí) k těm vážnějším cimrmanovským hrám, ačkoliv jej vážně dost dobře brát nelze. V roli Smrtky je obzvlášť nezapomenutelný Zdeněk Svěrák, z jeho závěrečného „nashledanou“ proneseného do publika až mrazí. 75% (24.06.2007)

Je to jiná hra než ty ostatní. Nemá tolik hlášek a gagů typických pro Cimrmany a samotné hry jsou spíše smutným obrazem budoucnosti. Právě díky jedinečnosti bych tuhle hru zařadil mezi ty nejlepší počiny Divadla Járy Cimrmana. Nedoporučuji začínat Cimrmany touhle hrou, naopak nechat si ji jako krásnou tečku na závěr (i přes to, že poslední hrou je České nebe). A tak tedy "Na shledanou" Cimrmani... (22.12.2013)