Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
,,Smích pod pěnou nelze prokázat.“ Lijavec je jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Je velice konzistentní, má výbornou atmosféru a působí přirozeně a nenuceně. Zároveň je velmi promyšlená a lze ji vnímat dvěma způsoby a v závěru dokonce třemi způsoby (jako psychodrama herců divadla JC). Hlavní obsazení Svěrák, Weigel, Čepelka a Hraběta je naprosto dokonalé, každý se do své role přesně typově hodí. Např. Hraběta je ve své roli správcové bezkonkurenční (Štětináč!). I úvodní seminář se všemi herci na scéně je svěží a nemá hluché místo. Jejich vzájemné škádlení je jako perlička na už tak zajímavých příspěvcích. K záporům této hry se vyjádřit nemohu, protože jsem žádných nenašel. ()
Škoda, že se nedá hodnocení rozdělit mezi nadprůměrný seminář a podprůměrnou hru (podprůměrnou v měřítku Divadla Járy Cimrmana). Vynikající „slepokolejní“ seminář, vedený jako vždy excelujícím Zdeňkem Svěrákem, bohužel markantně převyšuje hru samotnou, jenž ačkoliv vygradovaná nápaditou pointou, během svého trvání nepřináší mnoho humorných situací……….na druhou stranu, pořád je to Jára Cimrman. ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
Další z řady naprosto brilantních her DJC. Od vymýšlení anekdot, přes rozbor pojmu Herberk po vynikající hru odehrávající se v rakousko uherském starobinci, vše funguje tak jak má. Smoljak a Svěrák jsou zkrátka géniové, kteří vždy uměli servírovat laskavý humor s "příměsí" kritiky životních poměrů a v Lijavci se jím to daří dokonale. ()
Co jsem si četl recenze na tuto hru, tak chápu, proč má jen 88%. Jiná doba a možná nepochopení záměru. Seminář je všemi celkem kvitován, protože ten se povedl a já ho považuji za nejlepší vůbec, pokud jde o semináře. Hra se povedla ještě, víc problém je prostě nepochopení. Hra je snad jako jediná trochu satirická a dnes už se jí moc lidí smát nebudu až na starší, čí "inteligentnější" jedince. (tím nechci shazovat někoho, kdo tomu nerozumí nebo tomu rozumíme, jen už v té době dlouho nežil nebo v ní nežil vůbec). Hra má v sobě spoustu narážek, že by je člověk nespočítal. (např. Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení, jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní... narážka na změny politické změny v Československu a vedení sídlící v Praze - Jen si koledujte, narážka na udávání - Taková píseň už dovede vyburcovat/ Ani si neuvědomuji, jak jsem odvážní - totéž, Písničky nejsou můj obor - rozdělení pracovníků STB na různé oblasti (divadlo, anekdoty, písničky, film), Proč máme na vejložkách tchoře? - Snad vysvětlovat nemusím :D. Někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr - STB všude kam se podíváš - Tak jestli to tu nesmrdí, tím, že se nám tu rozkládá Rakousko - později po premiéře chápáno jako narážka na perestrojku v SSSR.) Prostě geniální inteligenti humor. Bohužel doba je jiná a už to i ti, co to zažili, to moc nevidí. Takže Lijavec - jako hra jedna z nejlepší a asi patří mezi hry DJC pro větší inteligenty, pokud se chcete hodně smát. 100% ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Narážka na Jaroslava Weigela, že se ohlolil, umyl, zasypal atd. ve skutečnosti patřila Jaroslavu Vozábovi, který o sebe přehnaně pečoval. (Kulmon)
- Inspektor na konci hry říká: „A ti, co se zasloužili o pád monarchie, budou po zásluze potre... odměněni.“ Tato věta byla samozřejmě menší provokace, která naznačovala, že spousty lidí, co se opravdu zasloužili o pád monarchie (např. bojovali v 1. světový válce), byli po roce 1948 pronásledovanými lidmi. (mnaucz)
- I přesto, že Petr Brukner na tomto záznamu hraje roli Mlynáře, již od roku 1992 ho bylo možné vidět i v roli Aloise Formánka. Důvodem tohoto obsazení bylo, že v roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb a na roli Aloise Formánka (kterou Jaroslav Vozáb hrával) byl Jaroslav Weigel sám. Dvě představení odehrál Andrej Krob, ale alternace z toho nakonec nevznikla. Nakonec se do této role 11. října 1992 nechal obsadit Petr Brukner. I přesto si však dlouho roli Mlynáře držel. Až později ho v této roli nahradil Marek Šimon. (mnaucz)
Reklama