Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Vysoký cimrmanovský standard, hvězdičku srážím za trochu depresivní hru o tom, co některé, možná většinu z nás čeká - domov důchodců s neustálými spory se spolubydlícími a vedením, před kterými se bohužel dá uniknout už pouze smrtí, jiná cesta už není. Taktéž se mi nelíbil poněkud fekální vtip o porodu a Tůnovi. ()
Trochu zvláštní a komplikovaná hra, jejíž původní název zněl Herberk, ten se však soudruhům nelíbil, protože prý vzbuzoval dojem celospolečenského nepořádku, a tak musel být změněn na Lijavec. V téhle hře je téměř nemožné vidět Ladislava Smoljaka, protože ji prý nerad hraje, ale to nevadí, jelikož Zdeněk Svěrák je jako inspektor všech starobinců (a zároveň Cimrman) výborný. Kvalitní je také seminář, v němž zazní slavný Elektrický valčík. Mimochodem, věděli jste, že Cimrman má na pravé noze srostlé prsty? Ne všechny samozřejmě, jenom dva. Prostě mezi palcem a malíkem má takovou blánu. :-) ()
Další z řady naprosto brilantních her DJC. Od vymýšlení anekdot, přes rozbor pojmu Herberk po vynikající hru odehrávající se v rakousko uherském starobinci, vše funguje tak jak má. Smoljak a Svěrák jsou zkrátka géniové, kteří vždy uměli servírovat laskavý humor s "příměsí" kritiky životních poměrů a v Lijavci se jím to daří dokonale. ()
Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru saháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji Lijavce za vrchol jejich tvůrčích dovedností a na pomyslném piedestálu zastává tato hra stupínek nejvyšší. ()
Škoda, že se nedá hodnocení rozdělit mezi nadprůměrný seminář a podprůměrnou hru (podprůměrnou v měřítku Divadla Járy Cimrmana). Vynikající „slepokolejní“ seminář, vedený jako vždy excelujícím Zdeňkem Svěrákem, bohužel markantně převyšuje hru samotnou, jenž ačkoliv vygradovaná nápaditou pointou, během svého trvání nepřináší mnoho humorných situací……….na druhou stranu, pořád je to Jára Cimrman. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Věta: "někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr" musela být zcela odstraněna. (Kulmon)
- I přesto, že Petr Brukner na tomto záznamu hraje roli Mlynáře, již od roku 1992 ho bylo možné vidět i v roli Aloise Formánka. Důvodem tohoto obsazení bylo, že v roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb a na roli Aloise Formánka (kterou Jaroslav Vozáb hrával) byl Jaroslav Weigel sám. Dvě představení odehrál Andrej Krob, ale alternace z toho nakonec nevznikla. Nakonec se do této role 11. října 1992 nechal obsadit Petr Brukner. I přesto si však dlouho roli Mlynáře držel. Až později ho v této roli nahradil Marek Šimon. (mnaucz)
- Ministerstvo výživy připomínalo Ministerstvo vnitra (MV) a proto muselo být nahrazeno Ministerstvem zdravotnictví (Kulmon)
Reklama