Anička s lískovými oříšky

Fakt by mě zajímalo, v jaké zvrácené mysli se zrodila myšlenka na tuhle dětskou „pohádku.“ Chladná a fakt zlá, vypočítavá macecha, děsivý král a podzemní království, ale hlavně zrůdná ovčí hlava, která ani neotvírá pusu, když mluví. Zanechalo to ve mně asi následky. Pamatuji si to totiž dost dobře na to, že jsem tuhle hororádku viděla před 20 lety… Ale zajímavá je pohádka teda dost. Jen co je pravda. Chudák Linda Rybová, která je jinak neuvěřitelně sexy ženská. (18.01.2024)

Překrásná pohádka, moje nejmilejší! Mohu ji vidět stále znovu a vůbec nechápu, co mají všichni s tou ovčí maskou. Naše děti ji viděly nesčetněkrát a nikdy z toho žádnou újmu neměly. Po všech stránek je tahle pohádka naprosto bezchybná: Vynikající scénář, skvělé herecké výkony, hlavně pana Čenského a Lindy Rybové, ale i všech ostatních, takže casting velmi šťastný, poetická výprava, hudba - ne, nic nemohu vytknout! A hlavní téma? Síla lásky, láska a věrnost sesterská - to jsou obecné hodnoty stále platné! (17.11.2017)

Tematicky a dějově je to jako přes kopírák. Je tam samozřejmě pár změn, aby to netlouklo do očí. No, herci také nehráli pořádně a já se nemohl dočkat konce. Ale i ten naštěstí přišel, já mohl napsat nulu a život jde dál. Jo a ta závěrečná písnička, hm, hezká, ale že by měla nějak zvláštní slova, to se nedá napsat. (20.04.2019)

Pohádku jsem viděla až jako dospělá, noční pomočování z ovčí masky se tedy nekonalo. Záporem však jsou až příliš televizní (laciné) kulisy interiérů a určitá přeplácanost příběhu - rozeznala jsem motivy hned několika pohádek. Podle úvodních minut jsem čekala, že to bude horší hovězina, ale nakonec z "Aničky s hazelnutama" vylezl snesitelný lehký podprůměr - skutečná úleva po příšerných minutách u americké verze "Perníkové chaloupky". 45% (10.05.2010)

Nosný námět Jana Vladislava se spolupodílel víc než vydatně na poměrně vydařeném úspěchu tohoto pohádkového dílka s hororově půvabnými rysy. Připomíná tak - řekl bych, že i docela nenásilně - staronovou skutečnost: že pohádky nejsou, jak se traduje, prvotně pro děti, ale naopak pro dospělé. Žánrově je ANIČKA posunuta výrazně směrem ke klasické lidové pohádce předminulého století s celou řadou bájeslovných-mytologických prvků. Odpovídá tomu jak podání tajemné tvrze-hrádku uprostřed lesů, tak prostředí podzemní říše víl i použité poměrně hojné symbolické prvky lískovými oříšky počínaje a pohárem zapomnění konče. Nad úroveň současné české pohádky ANIČKU dále povznáší herecké výkony, které bez výjimky nejenže zvládají herecké řemeslo, ale pohybují se i nad touto úrovní. Z celého děje, promítání je cítit chuť, se kterou se herečtí protagonisté podjali svých úloh. Zvlášť zajímavou roli - ve své filmografii zcela neobvyklou - tu hraje Jana Brejchová. Pohádkový děj má navíc svůj druhý alegorický plán, kterým je předlistopadová totalita symbolizovaná velmi volně právě již připomenutým pohárem zapomnění a na něj navazujícím problémem pamětii i dost průhledným symbolem ovčí hlavy. ANIČKA jak svou nechudokrevnou výpravou, tak slušně zvládnutým scénářem nesporně tvoří jedno z přechodových děl mezi pohádkovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let na jedné a tvorbou současnou (pomathéovskou řekl by režisér Zdeněk Zelenka). V jednom má většina komentářů pravdu: není to pohádka pro děti, ale pro dospělé. Nejen děti se totiž bojí tak rády. (06.12.2008)