Vyloženě rodinná historie

O společenském podobenství inscenace je toho zde napsáno již dost, na mne rozhodně nejvíce zapůsobil Petr Haničinec a postava Evy (Slávka Budínová), která hrdě a s nadhledem hájí svou pravdu, aby druhý den zcela zlomená a zraněná zpívala s davem oslavnou píseň života. Nicméně, měl-li snímek premiéru až v roce 1990 a po sedmadvaceti letech má zde něco málo přes tři sta hodnocení, můžeme si tyto úvahy o dobrovolném pokrytectví i falši v kruhu těch nejbližších a také o zlu v podobě vlády člověka nad člověkem, ať už pomocí násilí či vydírání, nechat na dlouhé zimní večery. V každém případě inscenace zaručuje velmi nadprůměrnou podívanou, skvěle kombinující humor i psychologické drámo, jenž nadchne nejen milovníky československé kinematografie. (01.09.2017)

Hodně trpká tragikomedie z roku 1969, která šla po natočení okamžitě do trezoru. Působivá alegorie na totalitní režim transformovaná do rodinného prostředí. Výborné herecké výkony všech zúčastněných (bohužel většina z nich už není mezi námi) a přitom hodně trpké "odhalení" českého národa v době totalitní a nevím, jak se to scénáristovi a režisérovi podařilo "uhodnout", ale dokonce i v následující době posttotalitní. Až z toho člověku mrazí ... Vzhledem k tomu, že tento TV film je stále bohužel víceméně "neznámý", tak mi připadá, jestli on v tom trezoru není "dočasně furt" anebo jestli opravdu většina národa raději sleduje "díla" úplně jiného druhu (Kameňáky, Babovřesky, nekonečné seriály a reality show, "pseudo-celebrity" nebo co zrovna zase podle Blesku kdo komu udělal) ... Ona ta faktická poznámka z konce tohoto TV filmu "Když se nám to tak dlouho líbilo, tak to přece nemohlo být tak špatné !" rezonuje hodně silně a o to více z toho musí diváka docela mrazit nebo se mu dělat "hodně šoufl" ... (20.09.2017)

Zpočátku trochu nepřehledný mumraj, z něhož se postupně vytváří působivá satira na deformace socialismu, jež nachází odraz v samotném složení rodiny, v níž ideologii nahrazuje vláda nad společnou kasičkou. Štiplavý humor a skvostné obsazení nakonec vytváří dobře fungující celek, i když ona metafora nemusela být tak přímo aplikovaná, například scény nápadně připomínající inscenované procesy jsou až moc křiklavé až senzacechtivé. (09.08.2011)

Otto Zelneka to napísal presne, Jaroslav Dudek to ale nakrútil ako televízny film, ktorý síce je aj nadčasový, ale jeho technická kvalita v tom zrejme chladnom a vlhkom trezore utrpela nejaké tie nenapraviteľné škody. Až sa chce poradiť českej televízii, aby s týmto materiálom niečo urobila a dala mu krajší šat. Inak v podobnom zmysle pracoval s takouto synekdochou Aronofsky v matke! o mnoho rokov neskôr. Nemyslím samozrejme ideologicky, ale štýlom zobrazenia niečoho celospoločesnkého v prostredí jedného rodinného domu. Odhliadnuc od tejto alegórie na režim ale môžeme film vnímať aj čisto ako denotáciu, proste ono to podobne takto chodí(lo) aj vo viacgeneračných rodinách, z čoho zase akosi plynule vyplynie, že to tak musí fungovať aj v jednom štáte, respektíve na celom svete. (27.11.2019)

Autoři "Vyloženě" rodinné historie se pokusili zamaskovat, ale zároveň také zdůraznit, že se o "vyložené" rodinou historii nejedná. Vždyť stát je pojímán jako suma (spřízněných) rodin, tak jako skupina jedninců (zde) tvoří podobně bizarní rodinu. Česká variace na Orwella, od "Farmy zvířat" po "1984" (14.11.2018)