Alfréd Veliký

Problémem tohoto druhu výpravných historických filmů je právě jejich snaha postihnout dobu, ke které se vztahují. Jméno velkého britského a evropského panovníka, filozofa na trůně, který na dlouhou dobu zastavil vikingský příval a vybudoval první historickou podobu moderní anglické státnosti, současně však i intelektuála, který dokázal prolomit unifomizující latinskořecký ráz komunikace a jako snad vůbec v dějinách moderní Evropy na konci tzv. temných století první tvořit v domácím jazyce, si takový přístup podle mého nejhlubšího přesvědčení zaslouží. Je na divákovi a jeho svobodném rozhodnutí, nakolik je či není ochoten na 2 hodiny filmu nastudovat potřebné údaje a souvislosti, bez jejichž osvojení se i dílo tak zdařilé mění v úmornou, nudou sžírající podívanou. Jinak ale společné evropské společné kořeny poznávat nelze, resp. jejich alternativou je úmorné odborné studium, vyžadující desítky a stovky hodin, fakticky násobky již zmíněného "filmového" času. Problémem tohoto druhu výoravných historických - a nejen historických - filmů je tedy míra naší ochoty a příipravenosti se vzdělávat či a rozvíjet anebo naopak stagnovat v sytě sebestředné, ale také dosti bahnité, jen zdánlivě idylické bezproblémovosti. (13.02.2011)

Ve své době to jistě musel být jeden z nejrealističtějších historických velkofilmů. Nedivil bych se, kdyby některé bitevní scény nebo plundrování země vojsky nebyly diskutovanější. Dneska sice při srovnání se Statečným srdcem a jinými naturalistickými výtvory pohoří, ale tehdy ve srovnání třeba se Spartakem, Dlouhými loděmi vikingů a podobnými musel notně v realističnosti vítězit. Co se týká příběhu, ano, občas je mírně řečeno zdlouhavý. A je to tak dobře. Všecko nemusí být šedesát procent násilí a čtyřicet procent sexu (případně naopak), jak si jednomu známýmu stěžoval po válce Elia Kazan. Alfréd je sice trochu nevyzpytatelná a občas nelogická postava, ale nejsme konec konců takovými my všichni? Jeho přerod z namyšleného sobce v inteligentního panovníka je celkem věrohodný. Jeho opak, impulzivní a vášnivý dánský vládce taky není úplně zavrženíhodná postava. Lpí sice na svých občas krutých pohanských tradicích, když bojuje tak se vším všudy i s plundrováním, ale vlastně je stejně inteligentní a odvážný. Co se týká věrohodnosti, tu myslím ani nikdo u americkýho historickýho velkofilmu z šedesátých let nečeká. a kdyby si odpustili konec, kdyby to skončilo těsně po válce, když Alfréd porazil Dána, nemusel bych se rozhodovat mezi třemi a čtyřmi. (27.06.2006)

Z vůle boží, z kutny do brnění. Vůdce křtěný, moudrostí posvěcený, pozvedni slovo a meč, ale drž jej pevně, neb jejich ostří rozpoutalo plno vášní. Cesta zemí stíhanou zlovůlí, zapřaženou do rozepří, krutých bouří. Surové stínání. Není zbytí, z bití k bytí. Znovu přiměj k nastolení míru a lásky, bez obětí. (17.07.2017)

Alfréd Veľký – najväčší z pomedzi všetkých anglosaských panovníkov. Z histórie vieme, že panovníci, ktorí sa v mladosti venovali aj knihám a nielen zábavkám, šermovaniu a hýreniu, to často dotiahli až na prídomok Veľký. Nie je tomu inak ani v tomto prípade. Alfréd viedol tak napínavý a dobrodružný život, že človek ani neverí, že by to zvládol prežiť len jeden človek (pritom zomrel relatívne mladý a z toho veľa času strávil v knihách medzi mníchmi). Jeden z historických filmov, o ktorom by som dopredu nepovedal, že ma tak poteší. A to aj napriek pár historickým nezrovnalostiam, ktoré sa tu vyskytli, vlastne ani neviem prečo, napadá ma len jeden dôvod a síce, že autori potrebovali dej prispôsobiť pre čo najširšie publikum a príbeh Alfréda Veľkého urobiť ešte viac atraktívnym. Našťastie sú to len také maličkosti. V prvom rade sa Alfréd s Ealhswith Gainas oženil už pred r. 871 – tým rokom film začína – a síce v r. 868. Dokonca v tom čase mali už aj syna. Tiež jeho manželka nebola dcéra kráľa Mercie (je predpoklad, že bola jeho vnučka). Čisto teoreticky odhliadnuc od ostatných politických a mocenských dôvodov, by samotné povolanie kňaza nebolo pre manželstvo prekážkou, keďže ešte vtedy neexistoval celibát. Vo filme nie raz zaznelo, že sa Alfréd nemôže ženiť, pretože chce byť kňazom. Samozrejme reálne dôvody boli pritom niekde úplne inde, sex v tom nehral žiadnu úlohu. Kňaz nemohol byť kráľom, nie manželom. Ďalej, v r. 871 sa odohralo viac bitiek s dánskymi nájazdníkmi, nielen jedna, ktorá tu bola ukázaná (mimochodom veľmi pekne technicky zvládnutá), čiže dočasné prímerie neprišlo tak ľahko a hneď. V r. 878 sa naozaj odohrala bitka pri Edingtone, ktorá bola v mnohých smeroch rozhodujúca, ale nie až tak ako vyznelo zo snímku, z ktorého mi prišlo, že akože Dánov definitívne vyhnali z krajiny. Pritom s nimi uzavreli len mier, ktorý vydržal až do r. 885. Nasledujúci rok potom ešte Dáni utrpeli niekoľko porážok aby potom konečne prišlo na podpis dohody a rozdelenie sfér vplyvu a hraníc (vznik Danelaw). Aj napriek týmto pár nezrovnalostiam hodnotím film veľmi vysoko, na svoju dobu je veľmi dobre výpravne zvládnutý, bitky majú napätie (dokonca sa držia aj dobovej taktiky, použitie antickej formácie...) a ako Alfréda si neviem predstaviť nikoho vhodnejšieho ako D. Hemmingsa. Mimochodom aj M. York zvládol svoju úlohu arogantného dánskeho vládcu mimoriadne presvedčivo, jedna z mála jeho negatívnych úloh a zároveň asi aj najlepšia. Na záver len toľko, porovnanie tohto filmu so Statočným srdcom je úplný nezmysel - iná filmová i historická doba, iná téma, iné filmové postupy, iný režisérsky prístup, iná pointa, iný význam.... U mňa veľká spokojnosť. 85/100 (02.12.2015)

Jinak docela příjemnému klasickému představiteli historií inspirovaných spektáklů to z mého pohledu kazí velmi nepohledný, velmi nesympatický a naprosto nelogicky se chovající hlavní hrdina, trousící povinné věty o temnotě a barbarství prostředí, ve kterém žije (už vidím, jak by to reálný Sas v 9. století říkal). A také možná to, že jsem celou dobu fandila Dánům a Yorkovi. (13.08.2007)