Za zavřenými dveřmi

Námet skôr pre Martu Meszároš, než pre "veľkolepejšieho" Szabóa. Ale István rozhodne nesklamal a nakrútil túto adaptáciu románu presne tak ako si zaslúžila. Je v podstate konvenčná, flashbacky sú vizuálne výrazne odlíšiteľné od súčasnosti a všetko stojí na výkonoch dvoch hlavných predstaviteliek. Dlho sa tak Helen Mirren pomocou nejakej postavy neodviazala, išlo skutočne o vhodný výber a vďaka jej účasti iste film videlo omnoho viac ľudí. Každopádne mám dojem, že atmosféra tohto ťažkého obdobia maďarských dejín mohla byť, proste ťaživejšia a depresívnejšia. Takto to pôsobí, akoby bolo jedno, kedy sa dej odohráva. (09.04.2021)

Komorní drama o dvou odlišných ženských postavách, jedné s tragickou minulostí ale "opravdové", jejíž minulost je divákovi postupně odhalována její specifická a tvrdohlavá nátura pohání film. Některé formálně odlišené výjevy z minulosti jsou nejsilnějšími částmi snímku, nicméně se podílejí na podivné nevzváženosti filmu - společně s až nečekanými, "disneyovskými" scénami se zvířaty. Překvapila mě také občas funkční, občas zarážející absence ustavujících záběrů - především první půlka filmu v podstatě nezná celek a neustále nás vrhá z jednoho nedokončeného dialogu do poloviny druhého. (30.06.2012)

Helen Mirren je zde sice docela fajn, ale za to je taky docela dost protivná. A co naplat, že pak svoje chyby bez jakéhokoliv dalšího důvodu okamžitě uzná? Vždyť já tu sledoval dvě hodně zvláštní ženské postavy, jejichž vztah bylo hodně těžké popsat. A i když se o to tento film pokusil, nešlo to natolik, aby mi to alespoň na chvíli přišlo trošku sympatické. Jediný sympatický moment tak zbývá tehdy, kdy se na scéně objeví Menzel coby doktor, odborník. (25.09.2015)

Četla jsem román (s autobiografickými prvky) Magdy Szabó "Dveře", jehož adaptaci do filmové podoby hodnotím podstatně níže. Atmosféra silného melodramatického příběhu jakoby se ve druhé půlce filmu postupně vytrácela. Ovšem Emerence, drsná služka se zlatým srdcem, v podání Helen Mirren byla vynikající. (28.07.2014)

Někdy příběh není silný díky tomu, kdo jej vypráví, ale o kom je vyprávěn. Příběh Za zavřenými dveřmi vypráví žena, která chodila do kostela zatímco někdo jiný zametal před jejím prahem. Troufám si říct, že většina spisovatelů nepíše příběhy, aby jiné pobavily nebo poučily, ale protože se potřebují vyzpovídat, potřebují obnažit svou duši a očistit svědomí, aby jim bylo lépe. Nesdělitelnost pocitů je stoprocentní. Druhé můžeme pochopit jen pokud se naše pocity v něčem podobají jejich pocitům, jen pokud máme dar naslouchat. Tento film mi přinesl víc než oceňované oskarovky na předních místech zdejších žebříčků. (Síla oskarových přátel - Menzel si zahrál štěk ve Dveřích, Szabó v Anglickém králi.) (28.07.2014)