Bohové a monstra

Príbeh posledných dní slávneho režiséra Jamesa Whala, autora legendárnych hororov z 30. rokov (Frankenstein, Frankensteinova nevesta a Neviditeľný muž). Herecký koncert Iana McKellena (nominácia na oscara) v malej, komornej a kritikmi veľmi oceňovanej dráme Billa Condona (Kinsey, Dreamgirls), ktorá sa dostane pod kožu, aj keď vás postava slávneho tvorcu nezaujíma. Oscar za adaptovaný scenár a jedna ďalšia nominácia pre herečku vo vedľajšej úlohe (Lynn Redgrave). (16.03.2016)

Čím blíže jsou Bohové a Monstra svému konci, tím lépe se na ně dívá, a tím více mne jednotlivé scény dostávaly. Snímek je spíše konverzačním dramatem, než jakýmkoli jiným - vzpoměl jsem si třeba na Interview. Režisér tu sice neoperuje jen s jednou kulisou a vše se tváří více rozvinutě, jenže všechny důležité scény a dějová linka příběhu, ve které se "něco děje" jsou divákovi servírovány v malířském ateliéru pana Whalea. To znamená v jediné místnosti a mezi čtyřma očima. A když si spolu Fraser a McKellen povídají, to je panečku pokoukání! Jedna z nejcharismatičtějších anglických filmových legend spolu se spíše komediálním hercem - o to více Fraserův výkon překvapí. Musím podotknout, že ihned po dokoukání jsem si sehnal Frankensteinovu nevěstu, už se na ten film velice těším. A jsem nesmírně rád, že jsem měl možnost zahlédnout kus ze života Jamese Whaela. Ad. scéna v bazénu: tak zdařile mixují fakta a fikci už jen knihy. (15.03.2010)

Alespoň v tomhle filmu nedostižný Ian McKellen měl slušný rok. Léta páně 1998 natočil nejen tak trochu přeceňované drama Bohové a monstra o uměleckém bilancování a pomíjivosti slávy, ale i dle mého o krapet lepšího, démonického Nadaného žáka, ve kterém si střihnul stárnoucího válečného zločince. Režisér Bill Condon nicméně dle mého není úplně přesvědčivý tvůrce, jeho snímky jako Dreamgirls a Kinsey se mi pod kůži jednoduše nedostaly a i jeho setkání s britským shakespearovským mistrem, z kterého je obtížné spustit oči, není úplně sebevědomou jízdou. Ač snímek příjemně graduje, nemá natolik pevné švy, které by mi dopřály hlubší zážitek. Závěr života homosexuálního legendárního režiséra Frankensteina se může opřít o zodpovědnou scénáristickou práci, přesto je tak trochu rezervovaný, držící se zpátky a nejvíc by mu asi slušelo označení zajímavý. To je ale přesto kapánek málo!! Jemné zklamání jsem rozhodně pocítil.. (23.01.2011)

Dokonalá alegorie na sebe sama. Kdo je Bůh a kdo monstrum? Tento skvost se ke mně dostal až teď a je příjemné vidět (o něco mladšího, ale ne o moc) Iana McKellena, který podává standartní prvotřídní výkon, ovšem mě více zaujala role Brendana Frasera, který byl v té době ještě neznámé ucho a musel si počkat ještě rok, než se proslavil díky Mumii. James Whale je starý nemocný režisér v důchodu, netají se tím, že prožíval divoké mládí opředené sexuálními vztahy s muži. Zaujme jej nový zahradník Boone a takřka ihned se spolu spřátelí. I když Boone zjistí, že je starý pán homouš (a že tyto lidi zrovna nemusí), pořád se k němu vrací, protože rád poslouchá jeho příběhy z mládí, války a natáčení jeho nejslavnějšího filmu Frankenstein. Zároveň oboum chybí blízký přítel a navzájem jej v sobě naleznou. Ovšem nit předsudků a chtíče je velmi tenká a i jejich přátelství projde několika zkouškami. Film, který jsem hltala jedním dechem a přeji mu, aby se dostal do většího povědomí diváků. Dobrý komentář: kalap (09.02.2011)

Silně nadprůměrný snímek, zejména díky hereckému ztvárnění všech TŘÍ hlavních postav - nemohu opomenout hospodyni Hannu - a díky tenké nitce vzpomínek a snů otce "monster", kterými je příběh protkaný. A Bohové? ... Nepatříme k nim - nikdo z nás. Oni se nanejvíš dobře baví, pokud nás odněkud pozorují - nezáleží na tom, jestli z nebe nebo z pekla, protože my si svá "monstra" nosíme v sobě ... Neodpustím si jenom jednu soukromou, zcela subjektivní připomínku. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Vyhrocená scéna s maskou mi nijak zvlášť neseděla, byla trošičku "přes". Až do té chvíle jsem měla pocit, že zvláštní přátelství, porozumění a RESPEKT mezi oběma muži byly postupem času VZÁJEMNÉ - a tahle jediná událost všechno dokonale nabourala. Navíc: Pokud by James Whale vážně chtěl zemřít rukou Claytona - prakticky ho přimět k k vraždě - musel by zatraceně dobře vědět, že mu tím neodvolatelně zničí život. Nemyslím, že by byl až tak sebestředný, aby mu to bylo jedno ... Mrtvého vzkřísit nemohl. Mohl - a měl - prostě jen jít a začít malovat, nic víc ... to by bylo daleko přijatelnější - a působivější. Jistě, seběhlo se to rychle, neplánovaně a možná do určité míry impulsivně - chápu to, nicméně téměř veškeré moje dojetí se někam vytratilo, takže 1* musím shodit ze stolu - a docela mě to mrzí. (03.07.2009)