Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Józef Kozioł, někdejší učitel tělocviku, už více než deset let přebývá jako bratr Józef v mnišském řádu, kam se uchýlil před nevěrnou manželkou a komunistickými represemi. Nyní však musí zastoupit nemocného bratra v hudebním souboru, který se má zúčastnit festivalu Sacrosong. Izolace v klášteře způsobila, že si ani neuvědomuje, že padl komunistický režim. Během vystoupení ho poznává žena a syn. Církevní orgány jsou otřeseny: bratr Józef je s okamžitou platností vypovězen z kláštera. Manželka ho ze soucitu vezme do domu svého nového partnera, bohatého podnikatele. Ale po návratu do rodiny už nic není jako dřív. Jerzy Stuhr ztvárnil ve svém autorském filmu i hlavní roli. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (45)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jednoho dne zmizel do kláštera, aby utekl před komunistickým režimem. Po letech se vrátil, octil se v kapitalismu a všechny jeho děti se mezi tím ocitli namočení ve svinstvách různého kalibru: jedna dcera užívá drogy, účastní se zvrhlých sexuálních večírků, další vystupuje v TV jako hrdinka stejně zvrhlé reality TV-show a syn je aktivní v politice jako manipulující volební kandidát. :o) Jak už zde někdo jiný zmínil, vyloženě vtipnými nebo černohumornými momenty tenhle film zrovna neoplývá tolik, jak by jeden očekával, a plyne spíše jako drama, kterému ovšem nechybí nadhled a mnoho atraktivních prvků (už hned úvodní hudební číslo mě velice upoutalo). Ale když zjistíte, jakým způsobem se panu tatínkovi podařilo všechny tři děti z toho bahna proti jejich vůli zachránit a teď se všichni setkávají společně (a jak! :)) v jedné zahrádce, jde o skutečně skvělé černohumorné vyvrcholení filmu. Tenhle film měl za mě výborný spád, zůstával jsem pořád v očekávání, co přijde dál a jak se situace vyvine, a ač bych mohl vytknout některé jen povrchně zpracované postavy blížící se místy až ke karikaturám, určitě nemohu zavřít oči nad silným přesahem a myšlenkou s kritickým záběrem na společnost (ať už vládne socialismus nebo kapitalismus, lidi jsou včetně jistých špatných vlastnostní prakticky úplně stejní), která z tého hořké komedie vane. A taky je nemohu zavřít nad tím, jak mi po čase opět dobře padlo vidět mimo starších filmů i jeden velmi dobrý film naopak ze současnosti... oddechový a zároveň pořád kvalitní a smysluplný. „Chtěl bych ti pomoct...“ :) 80% ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Tak tohle bylo v podstatě zklamání. Jerzy Stuhr nejčastěji vyprávěl o konkrétních postavách, díky kterým si pak divák mohl udělat obrázek např. o celkovém společenském ovzduší, ale tady na to jde úplně obráceně, kritizuje vše, co se mu na dnešním Polsku nelíbí a dělá to velice naivně a kostrbatě. Je to jen náčrtek s absencí něčeho hlubšího a vybavuje se mi jen slovo "plakát." Nevadí mi, že jsem se nesmál, nelíbilo se mi, že postavy nejsou vícerozměrné a i logika vyprávění o nich strašně selhávala. Občas vás zamrazilo, zvlášť přitom, když vám došlo, kam to dnes v Polsku směřuje (zjednodušený pohled na složité jevy) a tenhle snímek na to dojel taky. ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Olinka věří v prachy, Kinga v internet a já v kandidátku číslo 6." Polsko je zkrátka věřící země. Ovšem kdybych se já po nevinným sedmnáctiletým joggingu vrátil domů a zjistil, že jedna dcera fetuje, druhá hraje v pornu a syn je politickej prostitut, tak bych v tom asi nehledal svou chybu. Táta Kozioł to se svou odpovědností za stav věcí taky moc nepřeháněl, ale snažil se to napravit a jeho způsoby řešení problémů mě hodně zaujaly. Zejména použití volebního praku. Navíc jsem z toho cítil jistou naději a optimismus, což jsou ingredience, který mi prostě chutnají. Takže jsem si nakonec rád zazpíval s typickým polským věřícím: Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare, Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Bratr Józef, byvší řidič sanitky, si bezstarostně přežívá za chladnými zdmi kláštera, dokud jej nepřízeň osudu a hodně popíkový hudební festival Sacrosong nepřinutí vyjít ven, stanout tváří tvář pokřivené realitě a své dávno opuštěné rodině. Přijetí po sedmnácti letech pochopitelně nelze označit za vřelé, rozpačité dojmy jednotlivých členů rodiny prozaicky shrne mladší dcera, jež Józefa přivítá slovy „Jsi trochu divnej“. Není divný spíše okolní svět, založený na heslech typu „když chceš přežít, neprotestuj“? Počasí na zítra je o spoustě věcí, nad kterými nepřemýšlíme, ale které bychom si měli uvědomovat. Škoda, že se nesešly v lepším filmu. Vezměte si třeba postavy, spíše karikatury, které s výjimkou hlavního hrdiny neprocházejí žádným vývojem. Trapnosti televizního ovladače v igelitu pak dosahuje několik krvavých příhod krátce před hořkosladkým koncem. Ten měl přijít o minutu dříve a ušetřit nás tak „krišňáckého“ dovětku. Natočil Jerzy Stuhr alespoň dobrou komedii? Respektive – je to komedie, nebo drama? Odpověď je stejně nejednoznačná jako na otázku položenou ve filmu: „Jste politik nebo herec?“. 70% ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Keď sa pozriem na hlavného hrdinu, tak ma nenapadne nič iného, len to, že sa vrátil zo sexmisie. Pritom sa vrátil z kláštora, ale to je vlastne celkom jedno, pretože sa ocitol v inej dobe. Všetci ľudia okrem jeho rodiny sú naňho milí, len on sa ocitá vždy na nesprávnom mieste. Jednoduchá ale stručná priama kritika doby a jej nešvärov, keď chlapik chce zachrániť svoju rodinu a tým akoby aj celú spoločnosť. –––– O čem ty mně můžeš vyprávět, když všechno najdu na internetu a daleko rychleji. –––– Táto, ty peníze v tom dělají úplně jasno. Ony to očisťují! –––– A kdo je vinen, na toho sám první hodím kamenem. –––– Taks' nás měl vychovávat. A ne se za nás jenom někde modlit. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama