Režie:
Jerzy StuhrKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Abel KorzeniowskiHrají:
Jerzy Stuhr, Maciej Stuhr, Roma Gąsiorowska, Władysław Kowalski, Krzysztof Globisz, Roman Gancarczyk, Andrzej Chyra, Małgorzata Zajączkowska (více)Obsahy(1)
Józef Kozioł, někdejší učitel tělocviku, už více než deset let přebývá jako bratr Józef v mnišském řádu, kam se uchýlil před nevěrnou manželkou a komunistickými represemi. Nyní však musí zastoupit nemocného bratra v hudebním souboru, který se má zúčastnit festivalu Sacrosong. Izolace v klášteře způsobila, že si ani neuvědomuje, že padl komunistický režim. Během vystoupení ho poznává žena a syn. Církevní orgány jsou otřeseny: bratr Józef je s okamžitou platností vypovězen z kláštera. Manželka ho ze soucitu vezme do domu svého nového partnera, bohatého podnikatele. Ale po návratu do rodiny už nic není jako dřív. Jerzy Stuhr ztvárnil ve svém autorském filmu i hlavní roli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Prvoplánový polonudný příběh je stejně jako hlavní postava nevěrohodný. 1) Zobrazovaný polský humor připomíná ten náš, jemný a hořkosladký._____ 2) Reakce diváků živého erotického vysílání mi nepřišly adekvátní zobrazovanému...holt Polsko, no._____ 3) 56letý spoluscénárista, režisér a představitel hlavní role Jerzy Stuhr obsadil i svého příjemného 28letého syna Macieje do role syna hlavní postavy._____ 4) I o konci lze říci, co o celém filmu - poněkud americký, ale snesitelný. ()
Jasně, vedlejší postavy jsou už ve scénáři psané čistě jako jednorozměrné karikatury a herci jim většinou moc nepomohli (otázka je, nakolik jim to v českém dabingu pokazily všelijaké ty Lucky Vondráčkové a jiné symboly úpadku řemesla, s původním zněním jsem bohužel neměl tu čest), ale stejně má Pogoda na jutro takový ten těžko definovatelný polský šmrnc a strká s ním do kapsy všechny české porevoluční pokusy o společenskou satiru – myslím, že jedním z důvodů bude charakter komické složky, laděný mnohem víc do absurdna než do škodoliba. A pak taky skutečnost, že namísto jízlivé rezignace se tu postsocialistická realita zobrazuje jako místo, kde lze pořád mít ideály a aspoň trochu svět kolem sebe měnit, i když kromě paličatosti hraničící z pohledu praktičtějších současníků s duševní chorobou je k tomu zapotřebí taky notná dávka pokory vůči druhým i vůči faktu, že cesty ke změně můžou nabrat úplně jinou podobu, než si představujeme (což sem píšu taky trochu jako polemiku s hirnlego). Možná právě skrz tu implicitní pokoru mi dělalo mimořádně dobře na to koukat, při televizní premiéře v roce 2007 i teď při opáčku. ()
Vtipná komedie, která však chutná trochu hořce, když si uvědomíme, že takhle nějak to bohužel ve skutečnosti chodí - bulvarizace kultury a sexu, korupce v politice, drogy, kriminalita... Bohužel scénář Jerzyho Stuhra a Mieczyslawa Herby působí často až příliš prvoplánově a dost zjednodušeně. Všechno je viděno černobíle a zdůrazňovány jsou vlastně jen negativa. Nicméně vtip filmu nechyběl a natočený byl taky slušně. Celý snímek stál hlavně na hlavní postavě (sám Jerzy Stuhr), která mě úplně nejvíc pobavila v samotném závěru ("hare hare..." :-) ) ()
Keď sa pozriem na hlavného hrdinu, tak ma nenapadne nič iného, len to, že sa vrátil zo sexmisie. Pritom sa vrátil z kláštora, ale to je vlastne celkom jedno, pretože sa ocitol v inej dobe. Všetci ľudia okrem jeho rodiny sú naňho milí, len on sa ocitá vždy na nesprávnom mieste. Jednoduchá ale stručná priama kritika doby a jej nešvärov, keď chlapik chce zachrániť svoju rodinu a tým akoby aj celú spoločnosť. –––– O čem ty mně můžeš vyprávět, když všechno najdu na internetu a daleko rychleji. –––– Táto, ty peníze v tom dělají úplně jasno. Ony to očisťují! –––– A kdo je vinen, na toho sám první hodím kamenem. –––– Taks' nás měl vychovávat. A ne se za nás jenom někde modlit. ()
Tak tohle bylo v podstatě zklamání. Jerzy Stuhr nejčastěji vyprávěl o konkrétních postavách, díky kterým si pak divák mohl udělat obrázek např. o celkovém společenském ovzduší, ale tady na to jde úplně obráceně, kritizuje vše, co se mu na dnešním Polsku nelíbí a dělá to velice naivně a kostrbatě. Je to jen náčrtek s absencí něčeho hlubšího a vybavuje se mi jen slovo "plakát." Nevadí mi, že jsem se nesmál, nelíbilo se mi, že postavy nejsou vícerozměrné a i logika vyprávění o nich strašně selhávala. Občas vás zamrazilo, zvlášť přitom, když vám došlo, kam to dnes v Polsku směřuje (zjednodušený pohled na složité jevy) a tenhle snímek na to dojel taky. ()
Reklama