Substance

// Substance je krutej film. Nejdřív jako by někdo vzal moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley a zhmotnil je tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě brutálního (i když možná víc groteskního) body hororu, který rychle graduje do čím dál většího bizáru. Co je zvláštní, že od obou těch rovin jsem po všudypřítomném hypu čekal možná ještě víc, takže mi to nakonec přišlo relativně krotké. Nicméně Demi + Margaret skvělá dvojice, Dennis Quaid ďábelský a kamera od začátku do konce top. 8/10 (15.07.2024)

Artový brak, v němž se mísí elegantní a efektní moderní filmařina s intenzivním béčkovým body-hororem, jenž nutí diváky se slabšími žaludky odvracet zrak nebo dokonce odcházet ze sálu během projekce. Hodně videoklipové soft-porno estetiky, místy trochu jako kdyby David Cronenberg natáčel Re-Animátora, nakonec se ale snímek přidá do party ke krvavým splatterům, jako je Braindead od Petera Jacksona. Myšlenkově je to coby satira na sebezničující touhu po věčném mládí a kráse dost přímočaré a povrchní - nejspíš záměrně - a dějově film smysl moc neřeší a neváhá porušovat vlastní pravidla. Vše je podřízeno tomu, aby snímek neustále posouval hranice očekávání a několikrát skokově šokoval tím, do jakých krajností až je ochoten zajít. Natočeno je to ale s nebývalou pulzující energií, přičemž díky svižnému tempu, tepající hudbě, vytříbeným obrazovým kompozicím a oběma herečkám v hlavní roli (a nádherně nechutnému Dennisovi Quaidovi v roli vedlejší) je vyloženě radost to sledovat, čirá over-the-top zábava pro otrlé. Ideální je dopřát si to jako kolektivní zážitek s hojným počtem dalších diváků. (30.06.2024)

Čistá filmová radosť a zároveň veľké pecka. No nie pre každého. Viem si predstaviť, že mnoho divákov to nerozdýcha. Intenzívny pulp v artovom balení. Staré formálne aj príbehové postupy vybičované do ad absurdum dotiahnutého mimoriadne chutného gulášu. O príbehu som nevedel nič a bol som v šoku ako si ma to omotalo a v závere vypľulo. Asi polovicu filmu som sledoval s otvorenou hubou a následným priblblým úsmevom. (27.06.2024)

Šílenej náhul pro lidi se silným žaludkem, jehož ocenění za nejlepší scénář na festivalu v Cannes mě upřímně udivuje. Neskutečná černohumorná hororová satira, která připomíná mix Smrt jí sluší (posedlost mládím a krásou), Sunset Boulevardu (vyhaslá hvězda usiluje o comeback) a body hororů Davida Cronenberga (hlavně Mouchy) a Darrena Aronofskyho (Requiem za sen a Černá labuť). Extrémní prezentace ženské krásy (Margaret Qualley je bohyně!) a současně absolutního tělesného hnusu (masky v topu!). Finále je groteskní krvák jak od Petera Jacksona v dobách Braindead. Je to přepálený a utržený ze řetězu snad v každém směru (včetně délky), takhle zábavná a strhující úchylárna tu ale docela dlouho nebyla. Pro mě asi nejlepší artový brak od Bloku 99. ___ Francouzská režisérka Coralie Fargeat je pro mě po tomhle aktuálně objev roku a jsem sakra zvědav, s čím přijde příště. 90 % (14.07.2024)

Obraz Doriana Graye + Dr. Jekyll a pan Hyde pro 21. století, bohužel v naprosto zoufale předvídatelném a pekelně dlouhém podání. Důležité téma - tlak společnosti na mládí a krásu, v důsledku čehož vzniká neschopnost stárnout a ochota zaplatit jakoukoliv cenu za uchování mladistvého vzhledu, je zde podané úplně polopaticky, bez větší hloubky, s neustálými vysvětlivkami, kdyby to náhodou někomu nebylo úplně jasné, takže film plyne líně, bez většího překvapení, divák jen celou dobu čeká na to, co se logicky musí stát. _____ Po dvou nekonečných hodinách precizně natočené nudy nicméně dojde ke zvratu, který jsem skutečně nečekal (za to body nahoru), kdy se celý snímek z realisticky pojatého dramatu promění ve splatter hororovou komedii, jak od studia TROMA. Po dvou hodinách nudného techno-thrilleru se změní nejen žánr, ale i styl - snímek najednou obsahuje na malé ploše hodně odkazů a aluzí, pozorný divák rozpozná doslovné citace z filmů Moucha (1986) nebo Věc (1982), ale tuším tam i pomrknutí na Toxického mstitele (1984). To vše zabalené do stopadesáti hektolitrů krve, asi největší krvavá lázeň, co jsem kdy viděl, od dob Braindead (1992). To vše, aby autorka Coralie Fargeat dotáhla pointu svého "vtipu" do konce. Čímž se celý film skutečně redukuje spíše na vtip, nutno říct, že zbytečně dlouhý, nudný a překvapivá závěrečná pointa stejně ponechává spíše hořkou pachuť. (15.07.2024)