Režie:
Coralie FargeatScénář:
Coralie FargeatKamera:
Benjamin KracunHudba:
RaffertieHrají:
Demi Moore, Margaret Qualley, Dennis Quaid, Hugo Diego Garcia, Oscar Lesage, Joseph Balderrama, Vincent Colombe, Matthew Géczy, Brett Gillen, Matthew Luret (více)Obsahy(2)
Kdo nikdy nesnil o lepší verzi sebe sama? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové lepší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit? Film režisérky Coralie Fargeat je trefnou, ostrou a šokující satirou, která ohromila filmový festival v Cannes a odvezla si Cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (59)
Kvůli takovým filmům se vyplatí jezdit do Varů, protože sdílet zážitek z jednoho z nejlepších filmů posledních let s tisícovkou dalších lidí ve Velkém sále je neopakovatelné. Ano, jeden z nejlepších filmů posledních let a letos spolu s Chudáčky (mj. také s Margaret Qualley!) nejlepší. Rozkošné, přepálené, brakové, vtipné, brutální, Requiem for a Dream na steroidech. Snažte se o ději vědět co nejmíň, já nevěděl skoro nic a bylo to ideální. Překvapila Demi Moore, o které jsem čtvrt století neslyšel a ona vypadá pořád k světu (tedy, ze začátku filmu). Comeback par excellence. A z Qualley naopak hvězda bude. Musí. Těším se, až se to dostane do kinodistribuce a půjdou na to nic netušící lidi. O tom filmu se bude ještě hodně mluvit. Škoda, že vzhledem k obsahu to asi nebude oscarový materiál.____(závěr filmu dal vzpomenout na výbornou krátkou, ale intenzivní počítačovou hru INSIDE z roku 2016, kdo neznáte, zkuste) ()
Demi Moore vypadá i v jednašedesáti k sežrání. Takže díky autorce tohoto filmu, že ji vytáhla z diváckého zapomnění. Plus (také nahá) Margaret Qualley. Skoro bych si připadal jako v devadesátkách. Jenže to nedovoluje současný dravý režijní styl. Na druhou stranu tu máme inspiraci body horory ještě o nějakou dekádu staršími. Škoda jen, že mi to nepřišlo celou dobu jako nádherně braková zábavná jízda na krvavém tripu, ale chvílemi to vypadalo, že se film bere vážně. Ale závěrečná krvavá sprcha, v duchu úvodního záběru ignorující zákon zachování hmoty, už zase jela na správné vlně. ()
// Substance je krutej film. Nejdřív jako by někdo vzal moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley a zhmotnil je tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě brutálního (i když možná víc groteskního) body hororu, který rychle graduje do čím dál většího bizáru. Co je zvláštní, že od obou těch rovin jsem po všudypřítomném hypu čekal možná ještě víc, takže mi to nakonec přišlo relativně krotké. Nicméně Demi + Margaret skvělá dvojice, Dennis Quaid ďábelský a kamera od začátku do konce top. 8/10 ()
Obraz Doriana Graye + Dr. Jekyll a pan Hyde pro 21. století, bohužel v naprosto zoufale předvídatelném a pekelně dlouhém podání. Důležité téma - tlak společnosti na mládí a krásu, v důsledku čehož vzniká neschopnost stárnout a ochota zaplatit jakoukoliv cenu za uchování mladistvého vzhledu, je zde podané úplně polopaticky, bez větší hloubky, s neustálými vysvětlivkami, kdyby to náhodou někomu nebylo úplně jasné, takže film plyne líně, bez většího překvapení, divák jen celou dobu čeká na to, co se logicky musí stát. _____ Po dvou nekonečných hodinách precizně natočené nudy nicméně dojde ke zvratu, který jsem skutečně nečekal (za to body nahoru), kdy se celý snímek z realisticky pojatého dramatu promění ve splatter hororovou komedii, jak od studia TROMA. Po dvou hodinách nudného techno-thrilleru se změní nejen žánr, ale i styl - snímek najednou obsahuje na malé ploše hodně odkazů a aluzí, pozorný divák rozpozná doslovné citace z filmů Moucha (1986) nebo Věc (1982), ale tuším tam i pomrknutí na Toxického mstitele (1984). To vše zabalené do stopadesáti hektolitrů krve, asi největší krvavá lázeň, co jsem kdy viděl, od dob Braindead (1992). To vše, aby autorka Coralie Fargeat dotáhla pointu svého "vtipu" do konce. Čímž se celý film skutečně redukuje spíše na vtip, nutno říct, že zbytečně dlouhý, nudný a překvapivá závěrečná pointa stejně ponechává spíše hořkou pachuť. ()
Artový brak, v němž se mísí elegantní a efektní moderní filmařina s intenzivním béčkovým body-hororem, jenž nutí diváky se slabšími žaludky odvracet zrak nebo dokonce odcházet ze sálu během projekce. Hodně videoklipové soft-porno estetiky, místy trochu jako kdyby David Cronenberg natáčel Re-Animátora, nakonec se ale snímek přidá do party ke krvavým splatterům, jako je Braindead od Petera Jacksona. Myšlenkově je to coby satira na sebezničující touhu po věčném mládí a kráse dost přímočaré a povrchní - nejspíš záměrně - a dějově film smysl moc neřeší a neváhá porušovat vlastní pravidla. Vše je podřízeno tomu, aby snímek neustále posouval hranice očekávání a několikrát skokově šokoval tím, do jakých krajností až je ochoten zajít. Natočeno je to ale s nebývalou pulzující energií, přičemž díky svižnému tempu, tepající hudbě, vytříbeným obrazovým kompozicím a oběma herečkám v hlavní roli (a nádherně nechutnému Dennisovi Quaidovi v roli vedlejší) je vyloženě radost to sledovat, čirá over-the-top zábava pro otrlé. Ideální je dopřát si to jako kolektivní zážitek s hojným počtem dalších diváků. ()
Reklama