Substance

Poučný příběh o tom, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala; zvlášť když jde o zázračný preparát, který si člověk hodlá aplikovat do těla. Zpočátku jsem měl trochu mrzení, že jsem ze strany režisérky nezaznamenal snahu budovat atmosféru a pokoušet se diváka strašit - namísto toho rozjíždí "jen" zábavnou přímočarou satiru. Jakmile se ale začne vnitřní psychologický boj mezi hrdinčiným chtíčem a racionální vůlí (vzpomněl jsem si živě na své pokusy zanechat kouření :D) projevovat i fyzicky, nabere Substance šílené grády. U toho filmu si člověk několikrát říká, že asi bude brzo končit, protože už se rozjel do měřítka, kam se ostatní horory dostanou vyloženě až ve finále... ale Fargeat pak vždy snímku do žil píchne další injekci body horor humusu a povznese tu jízdu o další level výš. Tahle ženská má koule. Trochu se divím, že to v Cannes dostalo zrovna cenu za scénář, protože ve finále si to dělá tak trochu co chce, pravidla fikčního světa jsou načrtnuta jen velmi volně. Čekal bych tedy spíš úspěch u diváků půlnočních projekcí než u kritiků, ale zázraky se občas evidentně dějí. Substance asi na konci roku nebude můj nejoblíbenější horor sezóny, vždy v tomhle ohledu upřesnostním seriózní hrůzu a děs, ale zároveň je třeba říct, že málokterý film má na sobě napsáno INSTANT CLASSIC takhle velkými písmeny. (30.06.2024)

Čistá filmová radosť a zároveň veľké pecka. No nie pre každého. Viem si predstaviť, že mnoho divákov to nerozdýcha. Intenzívny pulp v artovom balení. Staré formálne aj príbehové postupy vybičované do ad absurdum dotiahnutého mimoriadne chutného gulášu. O príbehu som nevedel nič a bol som v šoku ako si ma to omotalo a v závere vypľulo. Asi polovicu filmu som sledoval s otvorenou hubou a následným priblblým úsmevom. (27.06.2024)

(KVIFF 2024) Substance má již nyní čestné místo na poli krvavých body hororů. Při letmém pohledu na anotaci vyvstane člověku hned na mysli klasika Smrt ji sluší (mně konkrétně naskočila i epizoda Mimo z del Torovy antologie Kabinet kuriozit). Obsazení Demi Moore do role stárnoucí, (polo)zapomenuté hvězdy byla trefou do černého a jsem rád, že tato v 90. letech populární (byť "malinová"), zatímco v posledních letech spíše kvůli podezřelým změnám vzhledu bulvárem propíraná herečka dostala šanci si zahrát - možná tak trochu - sama sebe(?). Minimálně od dob Gremlinů víme, že pravidla nejsou jen pro okrasu, a když je porušíme, může to mít (doslova) monstrózní následky. Během sledování mi před očima nabíhaly odkazy na filmy jako Osvícení, Sloní muž, Carrie, Věc, Pohádka pohádek či Moucha, čímž ale nechci tvrdit, že by byla Substance kompilátem dříve viděného. Při projekci jsem viděl postranním očkem, jak někteří lidé uhýbali pohledem - mně v tomto ohledu vadila jen jedna jediná (nehtová) scéna. Rozhodně se ale jedná o otrlý kousek, který má neuvěřitelně nabušený a energický audiovizuál, kde jsem místy ocenil svou lehčí hluchotu. Rovněž nutno ocenit děsivě autentickou práci maskérů, kteří v tomto případě měli vskutku velký prostor pro realizaci. Coralie Fargeat se podařilo naservírat hutnou, krvavou podívanou, která by si mohla plácnout s Kill Bill. V neposlední řadě jde ale i o smutný příběh o šovinistickém ideálu krásy, jehož dosáhnutí může sebou přinést fatální následky. Není to za mě čistých pět hvězd, nicméně za odvahu a koule něco takového natočit si je Substance zaslouží. (05.07.2024)

Kvůli takovým filmům se vyplatí jezdit do Varů, protože sdílet zážitek z jednoho z nejlepších filmů posledních let s tisícovkou dalších lidí ve Velkém sále je neopakovatelné. Ano, jeden z nejlepších filmů posledních let a letos spolu s Chudáčky (mj. také s Margaret Qualley!) nejlepší. Rozkošné, přepálené, brakové, vtipné, brutální, Requiem for a Dream na steroidech. Snažte se o ději vědět co nejmíň, já nevěděl skoro nic a bylo to ideální. Překvapila Demi Moore, o které jsem čtvrt století neslyšel a ona vypadá pořád k světu (tedy, ze začátku filmu). Comeback par excellence. A z Qualley naopak hvězda bude. Musí. Těším se, až se to dostane do kinodistribuce a půjdou na to nic netušící lidi. O tom filmu se bude ještě hodně mluvit. Škoda, že vzhledem k obsahu to asi nebude oscarový materiál.____(závěr filmu dal vzpomenout na výbornou krátkou, ale intenzivní počítačovou hru INSIDE z roku 2016, kdo neznáte, zkuste) (30.06.2024)

Předchozí počin Coralie Fargeat mě příliš nepotěšil, na efekt dělaná revenge movie s množstvím nesmyslů sice ukázala, že francouzská režisérka dokáže zaujmout frenetickým stylem a obrazovou nápaditostí, ale chyběla tomu - no jak jinak to říct - právě substance. A tu už Substance s velkým S konečně má! Obdivuhodné je, že ačkoliv tu jde o velmi jednoduchou a přímočarou zápletku prakticky hodnou epizody Twilight Zone, její natažení na téměř dvě a půl hodiny nějakým způsobem funguje a k tomu má neskutečný tah na bránu. Je to kompilát mnoha inspirací, ať už třeba z Obrazu Doriana Graye, filmů jako Smrt jí sluší, Sunset Blvd. a bodyhorrorových děl Franka Henenlottera (a jak čtu další zdejší reakce, každý si v tom dokáže najít tak trochu něco jiného) a celé to drží velmi dobře pohromadě. Hlavní herecká trojice Demi Moore, Margaret Qualley i Dennis Quaid předvádí naprostou tour de force, každý z nich přitom tak trochu jiným stylem. Dojde na několik opravdu hodně výživných sekvencí a finální půlhodinka je vyloženě sledem scén roku! [KVIFF 2024] (30.06.2024)