Režie:
Coralie FargeatScénář:
Coralie FargeatKamera:
Benjamin KracunHudba:
RaffertieHrají:
Demi Moore, Margaret Qualley, Dennis Quaid, Hugo Diego Garcia, Oscar Lesage, Joseph Balderrama, Vincent Colombe, Matthew Géczy, Brett Gillen, Matthew Luret (více)Obsahy(2)
Kdo nikdy nesnil o lepší verzi sebe sama? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové lepší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit? Film režisérky Coralie Fargeat je trefnou, ostrou a šokující satirou, která ohromila filmový festival v Cannes a odvezla si Cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Demi Moore vypadá i v jednašedesáti k sežrání. Takže díky autorce tohoto filmu, že ji vytáhla z diváckého zapomnění. Plus (také nahá) Margaret Qualley. Skoro bych si připadal jako v devadesátkách. Jenže to nedovoluje současný dravý režijní styl. Na druhou stranu tu máme inspiraci body horory ještě o nějakou dekádu staršími. Škoda jen, že mi to nepřišlo celou dobu jako nádherně braková zábavná jízda na krvavém tripu, ale chvílemi to vypadalo, že se film bere vážně. Ale závěrečná krvavá sprcha, v duchu úvodního záběru ignorující zákon zachování hmoty, už zase jela na správné vlně. ()
Hodnocení je v tomto případě podružné. Tenhle film vzniknul proto aby šokoval. Napodruhé a bez magičnosti půlnoční karlovarské projekce bude o hodně slabší. Totální vykradačka Carrie, Requiem za sen, Běžícího muže, Vesmírných kanibalů, Mouchy, Mučedníků a pár dalších klasik. Ale zároveň to natočila až příliš dobrá režisérka než aby se tomu dalo vysmát. I když směřování druhý poloviny s finále "valící se dělové koule" , které zase pro změnu vykrada kultovní počítačovou indie hru Inside, dost kazí rozehrané linie. Masky spíš ujeté a hloupé než funkční a děsivé. Demi Moore vstala tímhle z mrtvých a přál bych ji příště pořádnou roli v pořádném snímku. ()
Nenechte se odradit prvoplánovou dějovou premisou a béčkovou stylizací. Reflektujíc pravidla televizního show businessu je to povrchní záměrně. Zašlé se musí měnit za mladé s dokonalým tělem. A celebrity jsou kvůli tomu se svým tělem ochotny udělat cokoliv. Prvních asi sto minut se mi až nechtělo věřit v přítomnost tak lacině stylizovaného braku v soutěžní sekce Cannes FF. Ovšem Coralie Fargeat má s námi vyšší plán a roztočí to do nečekaných obrátek - psychologicky vnitřním konfliktem hlavní postavy, i žánrově po vzoru ranní splatter tvorby Petera Jacksona. A to do takřka transcendentálního body horor spektáklu, ve kterém se nebojí vtipně použít ani Herrmannovu hudbu z Vertiga či Straussovu z Vesmírné odysey. Perfektně obsazená Demi Moore v roli končící, a Margaret Qualley v roli vycházející hvězdy televizní show. Ta, mimochodem, býti v letošní Cannes soutěži taky v novém Lanthimosovi, zažívá skutečnou kariérní krasojízdu. Díky Tarantinovi za její objevení! Kdyby film v prvních sto minutách nepracoval s béčkovými prvky tak průhledně a předvídatelně, dal bych pět hvězd! ___ Přijde mi, že režisérky začínají ve filmech ukazovat daleko více ženské nahoty než režiséři. Příkladem jsou jenom z letošního Cannes jak Les Femmes au balcon, tak The Substance, kde si detailně prohlédneme prsa Demi Moore i Margaret Qualley. Nemluvě o smršti jejích křivek v elasťácích. Mňam! [Cannes FF] ()
Krátce po zhlédnutí filmu mě napadá mnoho věcí. Nejgeniálnější film, u něhož nejvíc lituju, že jsem ho viděl. Kdybych mohl vrátit čas, vybral bych si z festivalové nabídky jiný film. Zároveň zážitek, na který nezapomenu. Nevím, jaké prášky paní režisérka a zároveň autorka scénáře bere, ale asi je to síla. Odporné, hnusné, zvrácené záběry. V podstatě celá poslední asi třetina filmu je pro mě jako diváka nepolíbeného různými Vetřelci a dalšími obdobnými věcmi vylézajícími zpod kůže něčím, u čeho už jsem uvnitř své hlavy křičel "dost, prosím, už ne". A přesto je tenhle příběh o touze vypadat lépe a mladší zvláštně strhující a dokázal upoutat mou pozornost natolik, že jsem se vůbec nenudil a překvapivě rychle to uteklo. Odhlédnu-li od toho odporného, musím zároveň zmínit velké množství ženské nahoty a především opravdu skvělou práci s kamerou a střihem, kdy jsou nám běžné dialogy a scény servírovány velice neobvykle a často nám přibližují určitý detail hodně zblízka a z nečekaných úhlů. A koneckonců i příběh samotný dává smysl a varuje před touhou po ideále krásy. Jinými slovy je poselství jasné. Mějte rádi sebe a své tělo a budete šťastní. Tenhle troufám si říct highlight letošního Art Film Festu téměř zaplnil největší festivalový sál a sledovat reakce těch několika stovek diváků bylo taky celkem zajímavé. Určitě zážitek na celý život. A už to nikdy nechci vidět. [30. Art Film Fest Košice] ()
Čistá filmová radosť a zároveň veľké pecka. No nie pre každého. Viem si predstaviť, že mnoho divákov to nerozdýcha. Intenzívny pulp v artovom balení. Staré formálne aj príbehové postupy vybičované do ad absurdum dotiahnutého mimoriadne chutného gulášu. O príbehu som nevedel nič a bol som v šoku ako si ma to omotalo a v závere vypľulo. Asi polovicu filmu som sledoval s otvorenou hubou a následným priblblým úsmevom. ()
Galerie (5)
Photo © Working Title Films
Reklama