Světla ramp

Osobní zpověď klauna, kde mi sentimentalita brnkala na ty správné struny a já to tomu šašku počmáranýmu zase žral i s navijákem Tím byla neuvěřitelně krásná  Claire Bloom.  Srdcervoucí, uplakané víc než dvě hodiny a přesto budu s chutí pětkovat.  Inu, kouzelník Chaplin. Film, kde fráze miluju tě bolí, kde  má láska jiný význam než pobíhání v květinových lukách nebo spalující vlhkou touhu.  Klišé? To vůbec. Sentiment? Ano, ale na hony vzdálený jakékoliv lacinosti.  Nebojím se říct, že Světla ramp jsou pro lidi se srdcem  a necítím se pro toto jinak laciné prohlášení nijak trapně. Jeden z těch filmů, kdy je člověk prostě a jednoduše rád, že něco podobného viděl, dá se pak pořád věřit v ideály. Pět, Pane klaune. (01.07.2021)

Nostalgické a silně autobiografické ohlédnutí za kariérou i životem jednoho klauna. Chaplin ale zřejmě zapomněl střihačské nůžky u svého holiče z filmu Diktátor, jinak si nedovedu vysvětlit některé natahované scény (první hodina filmu, balet). Větším zklamáním byl pro mě přepjatý výkon Claire Bloom, který s postupným časem získával na intenzitě (čti otravoval). Kromě těchto dvou mušek nemám filmu co vytknout. Snímek si plně vychutná pouze ten, kdo je obeznámen s předchozí Chaplinovou tvorbou. Já se mezi takové hrdě hlásím a díky tomu jsem spolkl všudypřítomný sentiment i s navijákem. 8/10 (23.09.2009)

Během projekce tohoto filmu se mi z neznámých důvodů udělalo děsně špatně. Co se dělo dál, raději nebudu popisovat. Jednak Vás to asi nezajímá a pak by to taky mohlo urazit ty, kdo mají nějakou úctu ke klasickému filmu. Takže raději stručně: Krásně dojemný Chaplin jak je zvykem, se kterým mám holt spojeny spešl zážitky. (29.07.2007)

Nádherný film od samého začátku až po úplný závěr. Přestože nejde o poslední Chaplinův snímek, je laděn do poměrně rozlučkové atmosféry a potěší, že jeho postava zmiňuje legendárního tuláka, jenž je ikonickou postavou i po tolika letech. Světla ramp jsou silným příběhem někdejšího slavného komika a mladé baletky toužící zemřít, mezi nimiž se rodí vztah, jenž má z obou stran různou povahu, ale na intenzitě je rovnoměrně silný. Vše je doprovázeno překrásnou Chaplinovou hudbou, která sice v mnohých pasážích připomíná jeho starší melodie, ale ústřední píseň je vskutku jedinečná. Za vyzdvihnutí však stojí také dialogy či monology Calvera, které ač mohou v dnešní době znít jako utopie či patos, tak mají stále patřičnou hloubku a podobně jako v Diktátorovi, tak i zde nutí diváka přemýšlet. Na závěr se skláním před invencí, uměleckým umem a herectvím Charlese Chaplina a s obrovským potěšením dávám jednomu z jeho posledních snímků plný počet hvězdiček. (17.04.2015)

Dlouho jsem se na tenhle snímek těšil a trošičku mě zklamal. Smutný příběh velkého klauna dává s nostalgií vzpomenout na Tuláka, ale to je bohužel asi vše. Sice jsem se vůbec nenudil, ale na druhou stranu mě to ani příliš nechytlo za srdce a nedojalo, což možná mělo. Potěšil Buster Keaton, i když se tam m,ohl objevit víc. (15.07.2010)