Režie:
Alice NellisHudba:
Bedřich SmetanaHrají:
Kateřina Kněžíková, Richard Samek, Jiří Sulženko, Josef Moravec, Jiří Hájek, Jaroslav KyzlinkObsahy(1)
Nejpopulárnější česká komická opera na libreto Karla Sabiny k 200. výročí narození Bedřicha Smetany v aktuální inscenaci Národního divadla v Praze... Již více než 150 let vévodí Prodaná nevěsta české opeře. Nikomu jinému, ani Smetanovi samotnému, se nepodařilo překonat její popularitu, která se za ta léta dostala takříkajíc do naší národní DNA. Na dobu, v níž vznikala, tedy 60. léta 19. století, však byla Prodanka vlastně dosti drzým experimentem – Bedřich Smetana s libretistou Karlem Sabinou se mistrně vysmáli všem, kdo si „národní operu“ představovali jako idylický obrázek z českého venkova, kde vládnou samé národní ctnosti. Prodaná nevěsta je mnohem více humoristickou operou než operou „národní“. Jenže její humor je přesně ten, který Češi tolik milují, a tak se Smetanova opera, plná ironie, kousavého, občas až cynického vtipu, ale ovšem také něhy a obyčejné radosti ze života, nakonec přece jen stala operou národní v tom nejlepším slova smyslu... Prodanka byla v Národním divadle nastudována v mnoha podobách a nikdy neopustila jeho stálý repertoár. V pořadí již jedenadvacátou inscenaci vytvořila filmová a divadelní režisérka Alice Nellis. V jejím podání si Prodaná nevěsta tentokrát nedělá legraci jen z pradávných českých vesničanů, ale i z těch, kteří se již po generace stále znovu a znovu snaží najít klíč, jak tuto českou operu oper inscenovat – z operních tvůrců samotných. A tak se v nové Prodané nevěstě vypráví nejen příběh o Mařence, Jeníkovi, Vaškovi a Kecalovi, ale také o tom, „jak se dělá opera“ – totiž jak se postupně zkouší a získává svou divadelní podobu, jak se režisér snaží udělat operu „moderně“ a druzí o to nestojí, co všechno se při zkouškách může stát a jak Prodanka nakonec najde tu svou správnou podobu – hodně veselou, ale také dojemnou a krásnou na pohled! (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Hravá a kouzelná. Takové divadlo na divadle. Moje první operní představení, u kterého jsem se pobavila. A to nejen díky komickým postavám Vaška a Kecala. Smekám před režisérskými nápady Alice Nellis. Užijeme si od retro socialistické romance z panelákového sídliště, přes principála se cvičenými opicemi, až po nádherně bělostné finále s alternující Mařenkou. Špičkové hudební a pěvecké provedení tolika krásných melodií a notoricky známých árií souznělo i po 150 letech s dnešní dobou. ()
Alice Nellis opět nadřadila své zbytnělé ego původnímu záměru autora a je z toho její další umělecká prohra a potažmo i prohra Národního divadla. Co naplat, že Smetanova hudba je překrásná a že i po hudební stránce všichni odvedli skvělé výkony, když se na to skoro nedá dívat. Až v posledním dějství režisérka předvedla, že kdyby byla pokornější, uměla by ztvárnit klasické dílo moderně a přitom mu neubližovat. Proto jsem se nakonec přiklonil místo "odpadu" alespoň k jedné *. ()
Mnou právě udělené hodnocení ubralo další procento v celkovém hodnocení, a není divu. Kdybych měl k tomu pravomoc, nařídil bych lékařské vyšetření Alice Nellis psychiatrem. Buďto by se ukázalo, že je zcela normální, a pak bych jí odteď přidělil práci leda tak na výkopu kanálů (kde by ji přešly roupy), nebo že je opravdu psychicky nemocná, a v tomto případě by měla strávit značně dlouhý čas někde v Bohnicích. Tuto dámu nechci nikdy potkat osobně, doufám, že tu pochybnou čest nikdy mít nebudu. Neměl bych si s ní co říct. A ještě malá poznámka. Divím se, že v tom vůbec chtěl někdo účinkovat. Zřejmě jsou na tom čeští umělci tak finančně špatně, že prostě musejí vzít zavděk čímkoli, aby se uživili. Jinak si to neumím vysvětlit. ()
Můj odpad patří dramaturgii/režii. Tušila jsem, že touha zpracovat tento materiál „moderně“ a „nově“ v podání Alice Nellis nedopadne dobře, ale že to bude až taková hrůza, to mě ani ve snu nenapadlo. Zpěváci jsou vynikající, dokonce i Kněžíková, jejíž zadýchané, tlačené koloratury mi jindy působí takřka nervové potíže :), je zde dobrá – je to její poloha, kam se její způsob práce s hlasem i tembr hodí. Tedy doporučuji poslouchat bez obrazu. Což je samozřejmě škoda. ()
Sledovala jsem bedlivě a prakticky nespustila oko z obrazovky, protože to bylo nečekaně zajímavé. První dějství jsem se bavila u drobných zábavných scének zkoušky a boje o titulní roli. Druhé dějství jako paralela vesnice a paneláku bylo přesným přepisem tehdejšího do dnešních reálií. A třetí dějství ve víceméně tradičních kostýmech, ale celé v odstínech bílé, místy na černém pozadí, bylo dechberoucí. Výtečná scéna s opicemi a na to navazující groteska principála s Vaškem a jejich neobratnými pohyby na trampolíně. No a operně absurdní finále se dvěma Mařenkami. Za mě spokojenost. ()
Galerie (5)
Photo © ARTE France / Národní divadlo / Zdeněk Sokol
Reklama