Moderní doba

Satirický pohled na novou, moderní dobu, plnou nových vymožeností, ve které se ovšem odráží hospodářská krize a problémy obyčejných dělníků s ní spojených. Celým filmem se táhnou jako dlouhá nit neuvěřitelné a propracované gagy, k těm nejlepším patří úvodní část, kdy Charlie pracuje v továrně na pásu, k dalším jeho jízda na kolečkových bruslích ve třetím patře se zavázanýma očima, kdy mi lezl mráz po zádech. Naprosto nejlepší je však Charlieho pěvecké představení v závěru filmu, to je poprvé, kdy slyšíme Charlieho hlas, i když "jen" zpívaný. Film pochází z poloviny třicátých let, kdy již dávno existoval film zvukový, tento je však zcela bez dialogů, které nahrazují komentáře jako ve filmech němých. Chaplin tak signalizoval světu, že si poradí i v této - modernější době. (08.05.2009)

V podstatě co scéna, to nekontrolovatelný záchvat smíchu- tedy něco, co nepamatuji ani od parodií bratří Zuckerů, od Mr.Beana a dokonce ani od divadla Járy Cimrmana. Chaplin na vrcholu, nejenže předvádí neopakovatelnou groteskní show, ale zároveň přetavuje příběh v obdivuhodně účinnou a dojemnou sociální kritiku. Pro mě jedna z největších filmových klasik v histrorii. 100% (14.08.2013)

V posledním filmu o legendárním Tulákovi se Chaplin nekompromisně vzpírá řadě faktorů. Jedním z nejdůležitějších je protest proti nástupu zvukového filmu. Chaplin toto téma řeší v několika rovinách a hned v úvodu pomocí zvuku rozděluje role. Tulák je v továrně u běžícího pásu pod vahou extrémního pracovního nasazení postupně zbavován své individuality a zde přichází na scénu první použití zvuku, které Chaplin aplikuje jako negativní vyjadřovací prostředek – používají ho pouze vládnoucí lidé nebo přístroje. Po několika eskapádách v továrně Chaplin nechá Tuláka „vyplivnout“ ven na ulici, čímž máme nabít pocitu Tulákova znovuzrození. Film dává najevo svůj nesouhlas se stavem společnosti ve třicátých letech 20. století a to dosti silně. Následuje řada výborných scének, včetně setkání se s podobně smýšlející „Tulačkou“. Za vynikající moment považuji závěrečnou scénu, kde Chaplin dotahuje svůj „zvukový manifest“ do geniálního čísla. Poprvé v historii zazní Chaplinův hlas, ale zpěv interpretuje jako nesrozumitelný jazyk a smysl písně vyjadřuje svým milovaným pantomimickým pohybem. Moderní doba je krásný film a potvrzuje, jak výtečným filmařem Charles Chaplin ve své době byl. (02.12.2013)

Díky ČT a jejich nedávnému vysílání snad všech Chaplinových celovečeráků jsem dospěl k jednoduchému závěru: Ten chlapík měl v každém dalším filmu hezčí a hezčí babu!!! Fakticky, tyhle herečky by dělaly velkou parádu v jakékoliv době. Je s podivem, že to zas tak velké hvězdy nebyly, protože Charlieho filmy, to je jedna šťabajzna za druhou. (16.02.2016)

Moderní doba je tak moc dobrý film, že se ho plynutí času nijak netýká. Tento film zkrátka nestárne. I po více než 80 letech umí Chaplin nejen rozesmát, ale i dojmout. Chaplin se obul tehdejších bezcitných kapitalistů a i přesto, že on sám byl dávno za vodou, vyznívá kritka naprosto upřímně a oprávněně nikoliv jako populistická póza. Moderní doba je navíc prošpikována skvělými a údernými scénkami, které snad musí rozesmát úplně každého. (27.10.2010)