Pan Verdoux

Chaplin sa vo zvukovom období snažil odpútať od grotesky a tvoril snímky, ktoré boli iba hlavne satirou a sociálnou kritikou. Jeho Verdoux je v podstate dobrý človek, donútení robiť chyby a nezákonné správanie. Ako ináč, pán herec a režisér v jednej osobe ho podal opäť svojím jedinečným spôsobom a vytvoril nezabudnuteľnú kreáciu. (23.06.2015)

Na filmech Ch. Chaplina je krásné to, že v nich lze poznat, jak se postupem času vyvíjel sám autor. Rok co rok Charlie stupňuje hloubku a promyšlenost svých filmů, ačkoliv stále neupouští od prvků humoru, které zvládá taktéž na výbornou. Tentokrát prvotní myšlenka na film vzešla sice z hlavy O. Wellese, ale Chaplin si jí upravil podle svého a využil jí výtečně k projevení svých názorů na svět a existenci v něm. 9/10 (06.03.2008)

Plagát (ten, na ktorom je blondína: mrknite naň) vystihuje film: Odvšadiaľ vyhadzovaný tulák, túžiaci zaujať komicky extravagantným popieraním poriadku je minulosťou. Ale čosi z tej minulosti na pleciach zostalo: snaha byť pánom situácie, ovládať životy vo svojom mikrosvete a byť bezhranične milovaný. Vandrácky zjav nahradili fúziky vykrútené dohora, solídny oblek, uhladené spôsoby. Takto vystrojený je pripravený podať správnu porciu ilúzií starnúcim paničkám. Netrvá dlho a zakrúti im krkom. Už nie zo srandy, ale vždy s patričným peňažným efektom. Vraždenie ako rozvinutie obchodného talentu, ako cynické víťazstvo nad nespravodlivým svetom, v ktorom je prirodzené byť krutý na to, aby sme prežili ? Pán Verdoux necíti žiadne previnie ani v cele smrti, vinný je systém, spoločnosť vraždiaca vo veľkom, tá z neho spravila nezamestnaného, ktorý sa o seba musel postarať. Svižný príbeh s viacerými zamysleniami sa rúti dopredu ako voda, že ani neostáva čas na otázky kde sa v jemne komickom elegánovi, berie rýchlospádový vraždiaci elán (opakované zábery na rútiace sa kolesá vlaku symbolizujú presun Verdouxa medzi obeťami, bleskové prepočítavanie "tržby" rukami zase posadnutosť peniazmi, ktorých nikdy nie je dosť). (24.05.2006)

Chaplin se pokusil o pochopení Landrua a dovolil si mu dát nejen lidský rozměr, ale vše orámoval i černým humorem. Nabízí se otázka, zda má filmař právo o takřka zidealizování mnohonásobného vraha. Já si na ni odpovídám, že má, filmař má ve svém filmu nárok na vše, jen se nesmí divit, když jeho publikum pak není koherentní. Chaplinův Landru je přesným opakem toho pozdějšího Chabrolova, který je temný, děsivý a chladný. Oba se mi velmi libí. Chaplin scénárista odmítá byť jen popisovat zlo, nejblíže násilí je jeho Verdoux ve scéně na loďce, která je však jednoznačně komická. Chaplin vkládá svému Verdouxuovi do úst protiválečné myšlenky, v jejichž kontextu skutečné Landruovo řádění vypadá jako nicotnost. Chaplin režisér často obklopuje Verdouxe krásou a Chaplin herec ho hraje tak, že to vůbec nepůsobí nepatřičně. (28.10.2022)

-"Well, you must have made a killing." -"Yes." Opravdu příjemné překvapení. Příběh Desira Landrua jsem znala z té vážné, tragické, kriminálnické stránky, kde nechyběla ani opravdová láska či souložení s prostitutkami. Tenhle osvěžující černý pohled je o to příjemnější, že přichází od Charlieho, od kterého bych něco takového příliš nečekala. Výborně. "Co to je? Jódler. Ach né, už je jich tam celá tlupa." -> Jak bolestně odpozorované ze života. (01.01.2010)