Horizont události

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Nedávno jsem narazil na (samozřejmě roky starou) zprávu (tehdy novinku), že Paul Anderson dostal po propadáku Horizont události další šanci v podobě akční sci-fi Žoldák: Legie zkázy. Těžko šlo vytušit, že to bude ještě podstatně větší průšvih. I ten každopádně dělil diváky, protože některým se to prostě líbilo. Stejně jako v případě Horizontu události. Nicméně o tomhle kosmickém korábu nikdo roky neslyšel. Po dlouhých letech opět vyslal signál. Na záchrannou misi se tak vydává průzkumná loď, osazená poměrně zajímavými postavami. V původní lodi samozřejmě nikdo nežije, ovšem nemůže za to nějaké vetřelčí řádění, nýbrž záporné magické síly. Místy se k nám dostává solidní atmosféra, místy obdivujeme fajn futuristické kulisy a místy zase zkoumáme meze otrlosti drsnější části publika. Druhá polovina se jednoduše zvrtne, přibyde krev a ubyde logika. Holt i to se stává. (30.11.2021)

Liberate tuternet ex infernis! Vůbece se nedivím, že po tomhle filmu svěřili Andersonovi režii Alien vs. Predátor (to, že to dopadlo tak jak to dopadlo, je věc jiná). Já bych to totiž udělal taky. Snad žádný film od Cameronových Vetřelců totiž neoplývá tak skvělou space hororovou atmosérou jako právě Event horizont. Béčkař Anderson se neuvěřitelně pochlapil a už od samého začátku drží diváky přikované hluboko do sedaček. Nápad s lodí, která cestuje skrz prostor a čas, ale proletí při tom samotným peklem, působí navíc dostatečně děsivě a pro neznalce sci-fi (jako třeba mě) taky hodně originálně. Škoda jen, že tomu ke konci trochu dochází tempo a jako vždy se zachrání "ti nejhezčí" a nejukecanější. (07.07.2007)

Horizont udalosti je film, ktorý mal určite na viac než predviedol. Bohužiaľ až príliš doslovne sa obrazom i "enginom" drží svojich veľkých vzorov (napr. Cameronovi Aliens pokiaľ ide o interiéry a pristávanie pri HU, Emmerichov Stargate pri spustení gravitačného „motora“ a ruka prechádzajúceho hrdinu, predstavy a la Levinsonova Sphere či ktorýkoľvek Solaris...etc.) a po stránke príbehu ani jeho formálneho spracovania neprináša nič nové. Andersonovi sa na jeho pomery neobvykle darí budovať napätie v prvej časti návštevy na HU , avšak napätú atmosféru neustále atakujú kecy a „fóry“niektorých nižšie postavených členov posádky (musí temer každý černoch v US filme rozprávať ako idiot?), čo celkový thrillerový charakter prvej polovice zráža smerom dole. Pokiaľ ide o horrorovú rovinu , tu Anderson používa priveľa lacných ľakačiek, ktoré mu skúsenejší divák temer vždy dopredu prehliadne. Postavy mali potenciál, a i keď niektoré sú veľmi sľubne rozohraté (Fishburne, Neill), zráža ich klišoidné zobrazovanie motivácie (pocity viny zo straty manželky a z toho prameniace šialenstvo, či pocity viny z nemožnosti zachrániť priateľa). Záver všetko čo bolo na filme dobré pekelne zmrví „hellraiserovským“ spôsobom. 6/10 P.S. Porovnávať s týmto filmom výborný Boyleov Sunshine je IMHO totálne mimo misu tak po stránke formálnej ako i obsahovej. (14.05.2007)

"Tahle loď je zkurvená! - Děkuji za vědeckou analýzu." Občas si rád zobnu přiměřenou dávku haluškoidního sci-fi a většinou mi celkem chutná, ale v tomto případě jsem trošku na rozpacích. Ono se mi to totiž celkem líbilo, ale mezi posádkou jsem nedokázal nenalézt ani jednoho astronauta, pro jehož záchranu bych byl ochotný nasednout do raketoplánu či alespoň zavolat na linku 112, takže mám takový dojem, že někde při výrobě tohoto snímku došlo k drobnému zaváhání. (21.03.2016)