Lidský úděl 1.: Čistá láska

Posuzovat torzo dech beroucí japonské filmové epopeje není snadné. Jako nejvhodnější postup se mi zdá být pokus o komentování jednotlivých dílů, které tvoří relativně samostatné celky tohoto jedinečného díla. Je zřejmé, že mimo proslaveného Kurosawy Japonci nemohou nemít další výrazné osobnosti; už velikost Kurosawovy osobnosti i závažnost jeho osobnostního vývoje naznačuje, že ve hře je celá filmová škola, která z euroamerických východisek hledá východiska svého vlastního autentického pohledu, vycházejícího z bohatých tradic japonské kultury. Kobajaši se jeví jako jakýsi výrazný protějšek Bondarčukova přístupu k historické filmové tvorbě. Zdá se, že jeho tvůrčí metoda je oproti Kurosavowu rukopisu více ovlivněna filmovými přístupy jejích vzorů. Buď jak buď, úvodní díl otevírající genezi osobnostního vývoje hlavního hrdiny a jeho životní družky, divácky uchvátí svou robustností a atraktivním dějem. Prochvívá totiž divákem jako vichr neskutečného okouzlení, vyvolává mrazení v zádech i slzy v očích. Jižní Mandžusko, území někdejšího čínského loutkového státu Mandžukuo, okupovaného od r. 1931 Japonskem, před něj staví otázku vztahů k podrobenému čínskému obyvatelstvu. Z hlasatele pragmatických postupů, zpomalujících následky otrocké práce v kovodolech, se postupně mění nejen jeho vztah k velkému asijskému národu, ale i k věrné manželce, jež jeho zvláště milou družkou. Život na sopce, mimo pozlátko velkých mandžuských měst spolu s prvky hrdinovy myšlenkové neodvislosti, přesvědčuje o upřímnosti jeho záměrů i zděšení z poměrů, do nichž se nečekaně dostal. Balanc mezi japonskými druhy a čínskými partnery je zatěžkávací složkou námětu. O tom, jak dosud žil, o jeho strachu ze sňatku, z vůle chovat se k slušně vystupujícím věznům, rovněž svědčí scény ze soukromí i z jednání s veliteli dolů. Oprávněný pocit, že se mu podařilo překonat příkoří žluťáckého rasismu sociálního i plemenného, uzavírá první díl této pozoruhodné filmové přehlídky témat i úzkých míst v Evropě tradičně opomíjeného zločineckého japonského fašismu. (11.05.2011)

První část eposu Lidský úděl je další ukázkou filmově silných 60. let v Japonsku. Tento úvodní velkofilm série mě zaujal v první řadě scénářem, který je až překvapivě kritický vůči politice japonského impéria. Otevřeně popisuje kruté vykořisťování Číny a jejího obyvatelstva, nahnaného do zajateckých lágrů. Téměř absurdně působí v tomto světě snaha hlavního hrdiny prosazovat v těchto podmínkách humanismus, což jej neodvratně vede do záhuby. Film je zajímavý i vzhledem k tomu, že popisuje mě zcela neznámé kapitoly historie. Po filmové stránce bezchybný počin, v němž se tu a tam objeví i scény, které považuju za úžasné (v 60. letech ještě šlo být invenční). Herecky je film také silný, Tatsuia Nakadai je jednou z největších osobností japonského filmu a v Lidském údělu je patrné proč. Trochu slabší výkony ale předvádějí herci vedlejších postav (prostitutky, čínští zajatci), a byť nepovažuji žádný z dialogů za nadbytečný, přeci jen je ta stopáž neúměrná sledu událostí. (27.06.2013)

Hneď po vydaní rozsiahleho románu Junpeia Gomikawu "Ningen no jôken", námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho a vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V prvej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) sa zoznámime s mladým idealistom Kajim pracujúcim ako šéf v pracovnom tábore v Mandžusku. Jeho ľudský prístup k čínskym väzňom je v rozpore s oficiálnou politikou japonskej armády. Film sa vyznačuje vynikajúcim spracovaním, brilantnou režijnou prácou a skvelou hudbou. (09.04.2024)

1. část - Nevím, jestli cesta, kterou hrdina ušel, musela získat dvě hodiny prostoru, deziluze z nemožnosti nastolit v zajateckém táboře férové podmínky ale určitě má něco do sebe. 75 % /// 2. část - Zde se jen dokončuje, co začala už jednička. Opět si nejsem jistý, nakolik byla nutná ta značná délka, jestli by se totéž nepodařilo vyjádřit na menším prostoru (viz Kubrickovy Stezky slávy), jinak jde ale o skvěle natočený a silný film. 80% (15.03.2013)

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (01.04.2011)