Melinda a Melinda

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)

"Nerad bych pak zjistil, že se rozcházíme v otázkách daňových úlev." Tak tady s Hobiem souhlasím. Tyhle důležitý otázky by se měly vyřešit před prvním sexem. Hobie mě vůbec bavil. Nikdy nezapomenu na jeho šťastnej výraz, když zastihl manželku při nevěře. Tady však pozitiva končí. Veškerý rozhovory jsou neskutečným mlácením prázdný slámy, při kterým jsem se hrozně nudil. Navíc mě nebavila Melinda. A ani Melinda. Prostě vyprávět příběh dvěma naprosto odlišnejma způsobama je sice skvělej nápad, ale jedinej rozdíl mezi komedií a tragédií byl Hobie. A to je dost málo. (09.06.2022)

Poprvé za 70%, podruhé mě to bavilo ještě méně, snížil jsem hodnocení o hvězdu. Ze dvou linií mi bližší rozhodně byla komediální linie s výborným Willm Ferrellem. Zezačátku mě tenhle film moc nebavil, ale v jeho průběhu jsem si na vzájemné přeskakování dvou linií podobného příběhu zvykl a začal nalézat momenty, které mě pobavily, ačkoliv jich moc nebylo. (14.12.2007)

Uznávám, že Melinda a Melinda je na Woodyho slabší film, ale já si nemůžu pomoct. Ty intelektuály, řešící po newyorských kavárnách existenciální otázky za doprovodu jazzové hudby prostě žeru. Plusem je skvělý výkon Radhy Mitchellové, vtipné poznámky Willa Ferrella a celkový filosofický obsah či přesah či jak to nazvat, prostě ty výborné myšlenky o pomíjivosti života, o lásce, o náhodě a štěstí, podané tak, jak to umí jen náš milovaný neurotický obrýlený Žid. (04.02.2009)

Moje další setkání s Woody Allenem, kterého jsem dlouhá léta opomíjel. Nevím, jestli přímo záměrem, ale rozhodně se mi to dařilo obstojně. Po poměrně novém filmu, jakým je "Půlnoc v Paříži", jsem se ohlédl trochu zpátky do minulosti, ale ne zase o tolik. "Melinda a Melinda" je filmem, který rozhodně patří do Allenovy novější tvorby, která se mimo jiné vyznačuje tím, že už v ní sám tvůrce skoro nehraje. "Melinda a Melinda" je přesně ten případ. Je to film o lidských vztazích a o tom, jak si do svých životů jednotliví lidé navzájem zasahují. Film je celkem inovativní. Ve skutečnosti sledujeme večer malé skupinky lidí, která se v restauraci baví o tom, jak může příběh vypadat. Jsou zde dva spisovatelé a každý má na příběh jiný názor. Jeden v něm vidí komedii, druhý tragédii. A tak sledujeme to, jak příběh utváří. Jeden komicky, druhý tragicky. Jako kdyby Allen měl v hlavě námět, který neměl rozpracovaný, a tak si ho vyzkoušel se skutečnými herci a udělal z toho záznam. Příběh je neucelený, hromadí se zde různé myšlenky, různé pohledy. I když se Woody Allen snažil o trochu jiný přístup, v tomhle případě mu to prostě nevyšlo. Woody Allen řekl, že má nápady, které nikdy nestihne realizovat do konce života. Kdyby místo "Melindy a Melindy" zkusil jiný z těch nápadů, myslím, že by kinematografii obohatil o něco víc. Jsou zde vtipné scény, jsou zde dramatické scény, ale není zde celek, který by to dával nějakým obstojným způsobem dohromady. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/prach-uspesna-pokracovani-animaku.html (01.03.2013)