Melinda a Melinda

Jeden z nejslabsich filmu, co jsem od Allena videl. Napad na zpracovani jednoho pribehu jako komedie i tragedie je sice fajn a i kdyz se bez nejaky vetsi logiky tyhle dva pribehy proplejtaj, clovek se v tom neztraci. Jenze problem je, ze kolikrat ta tragicka varianta zas tak tragicka neni a zaroven ta komicka neni tak komicka, takze to oboje vypada misty prakticky stejne. Navic ani jeden z tech pribehu cloveka poradne nezaujme a nenabizi nic originalniho. Vsechno to vlasne zachranujou jen herci, paradni Mitchell, Ferrell podavajici asi nejlepsi "nekomedialni" vykon, ale i ostatni. Akorat mi tu trosku chybel samotnej Woody, kterej by se sem hodil. Celkove jsem se ze zacatku docela dost nudil, nastesti ke konci uz film drobet nabral na obratkach a nakonec to na ty 3* bude. (25.05.2008)

Už jen čekám, až bude sám mistr požádán některou z jihoamerických produkcí, jestli by jim nenatočil nějakou tu telenovelu. Ne, tak špatně samozřejmě Woody Allen skončit nemůže, ale zrovna Melinda a Melinda se dá považovat za takovou humornou a milou telenovelu pro náročnější. Vzhledem k tomu, jak jsem hodnotil některá Woodyho povedenější díla, musím dát jen za tři. (04.01.2008)

Poprvé za 70%, podruhé mě to bavilo ještě méně, snížil jsem hodnocení o hvězdu. Ze dvou linií mi bližší rozhodně byla komediální linie s výborným Willm Ferrellem. Zezačátku mě tenhle film moc nebavil, ale v jeho průběhu jsem si na vzájemné přeskakování dvou linií podobného příběhu zvykl a začal nalézat momenty, které mě pobavily, ačkoliv jich moc nebylo. (14.12.2007)

To paralelní vyprávění jednoho příběhu ze dvou perspektiv, respektive ve dvou odlišných verzích, je asi filmařsky zajímavé a opět potvrzuje, že Allenova kreativita měla vždy bezedné zdroje, nicméně přesto si vlastně nejsem jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Už ta výchozí nepravděpodobná situace (respektive rámování celého filmu metodou příběhu v příběhu) mě poněkud iritovala, protože si nedovedu představit, že by si někdo u večeře dokázal takto odvyprávět souvislý příběh (a ještě u toho vést  hlubokomyslné diskuse o tom, zda je podstata života tragická nebo komická), a považuji to pouze za tradiční literární techniku (Dekameron, Canterburské povídky), kterou si zde Allen jen vypůjčil a o kterou vlastně zas tak nejde, protože stěžejní je zde využití jedné postavy - ztvárněné stejnou herečkou - ve dvou odlišných příbězích, z nichž jeden má být tragický a druhý komický. Osobně by mi to takto napsané bez znalosti filmu asi přišlo jako docela působivý nápad, ale v tomto konkrétním zpracování musím říct, že mi to přišlo bohužel divácky docela odtažité, a osobně jsem se dost ztrácel v té změti postav (k obsazení ale výtky nemám, vadil mi tam snad jen krajně nesympatický zjev Brooke Smith), jejich nezapamatovatelných jménech a nepřehledných motivacích - dokonce jsem měl problém se vůbec orientovat v tom, zda zrovna sleduji komickou nebo tragickou část (!), což je možná moje chyba, ale fakt je ten, že film to svému divákovi skutečně nijak neulehčuje. A když si člověk odmyslí všechny ty blbinky s formální stránkou, zůstanou mu vlastně jen notoricky známé Allenovy motivy, servírované zde ve stopadesáté variaci, což se někomu může stále líbit, ale mně osobně to v tomto případě spíše jen nudilo, a vybavovaly se mi jiné Allenovy filmy, které osobně považuji za zdařilejší. Titulní postava mi navíc nebyla moc sympatická a už jsem u Allena zažil mnohem hezčí herečky v hlavní roli, takže hlavně to srovnání s jinými Allenovými filmy je pro mě asi hlavním zdrojem přesvědčení, že už jsem od něj prostě viděl lepší věci, byť možná odvyprávěné zcela konvenčně. (11.07.2021)

A já si právě myslím, že Woody svoje alter ego ve Ferrellovi ani náhodou nenašel. Dvojitá Melinda určitě není Woodyho nejlepší film. Je příliš náročné se zorientovat v tom množství postav, které se objevují v příliš rychle střídaných dvou povídkách. Přiznávám, že Ferrella nemám rád, a i když tady nehraje špatně, fanoušek WA prostě musí vycítit, že sám režisér by tenhle post zastal líp (samozřejmě by oba páry a jejich známí museli být starší). Pak je tu ten záměr, vystavět jeden příběh tragicky a jiný komicky. Ano, spíš se o tom na začátku mluví a proto se to i čeká, já si ale myslím, že Woody se o to nepokoušel (alespoň doufám), protože ani jedná půlka moc vtipná není. Jestli někdo Woodymu vyčítá, že ve svých filmech omílá pořád to samé, měl by s takovou kritikou rozhodně začít u filmu Melinda a Melinda. A ještě jeden zajímavý fakt, Melinda kudrnatá mi hereckým výrazem hodně připomněla Ellen Page ve Woodyho Do Říma s láskou. (20.04.2013)