Melinda a Melinda

Hned na zaciatok treba povedat, ze Melinda a Melinda je bezpochyby najhorsi Woodyho film aky som videl. Rozdvojene ladenie pribehu je velmi originalne, avsak vyznenie tak dramatickej linie, ako aj komickej je skor "tragicke" v tom nie pozitivnom vyzname. Postava Melindy je nenaplnena, aj ked Radha Mitchell sa snazi. Dalsie postavy pre mna skor vyznievaju ako karikatury predchadzajucich Woodyho "hrdinov". Ferrell ako neurotik je skutocne hrozny a tak jedine Chloe Sevigny a Chiwetel Ejiofor (ktory bol vsak v Spine Londyna podstatne lepsi, zrejme aj vdaka poskytnutemu priestoru) vnasaju do filmu z hereckej stranky aky taky vietor. Woodyho scenar je opat dobovo nadpriemerny. Niektore dialogy a hlasky su opat vyborne, avsak herci, ktori ich prednasaju su prazdni a tak vyznievaju skor na pousmiatie. Kazdopadne...Moje hodnotenie vyznieva v podstate iba kriticky, nie je to tak...to hodnotenie je skor vysledkom sklamania, pretoze napad bol fakt dobry. Skoda, ze toto Woody nespracoval v rokoch 1970-80 a zrejme by som sa dockal aj tak ocakavanej a krasne absurdnej situacie, ze by sa stretli postavy z paralelnych pribehov...skoda preskoda.. (07.07.2005)

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)

Scénář: Woody Allen .. Podstata života není komická. Je tragická. Na hrozné pravdě lidské existence není nic zábavného… Stačilo prvních pár minut, jen lehká vstupní konverzace, nástin a rozjetí zápletky .. no a Woody Allen mě pro tentokrát měl zcela ve své hrsti! Tvůrčí rozkol, jak pojmout jeden námět, je nám zde obrazně realizován v rovině tragické a komediální (symbol divadla). Povedené jsou obě roviny, i když tragická je svojí naléhavostí silně poutavá od začátku, ta romanticko-komediální nemá v úvodu tak slibné momenty. O to grandióznější a zcela typicky Allenovsky inteligentně vtipná je její poslední třetina. Skvělé a bohaté obsazení v každé roličce je samo o sobě dostatečnou zárukou poctivé podívané. Zvláštní vyzdvihnutí si přesto zaslouží Chiwetel Ejiofor, Will Ferrell (jenž zde dokonale zastupuje Woodyho archetyp smolařských postav) a zejména dvojitá Radha Mitchell, která zvláště svoji neurotickou polovičku zvládá perfektně. Žádná nadpozemská pecka, ale chytré, poctivé příběhy ze života nás, lidí. Lusk 85%. (29.10.2007)

"Nevěřil bych, že republikánka může být tak sexy." Už dlouho jsou slyšet hlasy tvrdící, že už nějakou dobu prochází Woody Allen tvůrčí krizí. Začalo to u Darebáčku a od té doby si vždycky ty hlasy rýpnou (až na Match point), že Woodymu dochází dech. Mně to tak tedy vůbec nepřijde, z té poslední řady filmů mi jenom trochu nesedlo Cokoliv, ale jinak jsou mi ty filmy sympatické a drží si svůj styl. Když Woody natočí žánrový film, tak se strhne kritika, že by měl zůstat u svých vztahových propletenců a když se k nim vrátí, tak se všichni ozvou, že svá předchozí díla už nedožene. Melinda a Melinda nepřináší nic nového, ani nemá tolik přehnané ambice. Sice chvilku trvá než si zvyknete na vyprávění na přeskáčku a hranice mezi komedií a tragédií v druhé půlce začnou mizet, ale musím říci, že právě vzniklý tragikomický tón mi připomněl Hanu a její sestry. Scénář napsal Allen za měsíc, je to někdy trochu znát a uznávám, že dramatická linie později trochu nudí, ale to protože nemá Willa Ferrella. Jako náhrada za Woodyho se tedy opravdu vyvedl, nikde jinde jsem ho neviděl tak umírněného a díky němu se tam taky v několika momentech mihne Steve Carell. (26.10.2007)

Sebekriticky přiznávám, že mě ten ukecanej Žid zase dostal a jeho vztahová konverzačka mě uspokojila mnohem víc než většina jeho v poslední době zhlédnutých filmů snad s výjimkou Vicky Cristiny Barcelony. Melinda mi přijde zajímavější a sympatičtější než např. Cokoliv, Sólokapr nebo Stíny a mlha. Patří do skupiny snímků, kde režisér experimentuje - tak, jako ve Stínech a mlze experimentoval s atmosférou, tady si hraje se žánrovými základy a konfrontuje přístupy uplatňované v žánru komedie a tragédie. Jeho Melindy nejsou totožné ženy a v jejich příbězích nevystupují totožné postavy, jen výchozí modelová situace je stejná. Zatímco "tragická" Melinda je ukázková hysterka, jakou ve svých publikacích vymodeloval doktor Plzák a jako taková za sebou vzhledem ke svým nerealistickým představám o milostných vztazích zanechává jen požáry a spáleniště a je odsouzena k neustálým neúspěchům v budování vztahů ke svému okolí, její komediální protipól je podstatně sympatičtější a realističtější. Díky tomu, že nejde o totožné příběhy, je film zajímavější i z dějového hlediska. Na čtvrté hvězdičce se významnou měrou podílí i půvabná Australanka Radha Mitchell. Její dvojrole je jednou z největších hereckých příležitostí v její dosavadní kariéře. Celkový dojem: 75 %. (15.06.2010)