Melinda a Melinda

Moje další setkání s Woody Allenem, kterého jsem dlouhá léta opomíjel. Nevím, jestli přímo záměrem, ale rozhodně se mi to dařilo obstojně. Po poměrně novém filmu, jakým je "Půlnoc v Paříži", jsem se ohlédl trochu zpátky do minulosti, ale ne zase o tolik. "Melinda a Melinda" je filmem, který rozhodně patří do Allenovy novější tvorby, která se mimo jiné vyznačuje tím, že už v ní sám tvůrce skoro nehraje. "Melinda a Melinda" je přesně ten případ. Je to film o lidských vztazích a o tom, jak si do svých životů jednotliví lidé navzájem zasahují. Film je celkem inovativní. Ve skutečnosti sledujeme večer malé skupinky lidí, která se v restauraci baví o tom, jak může příběh vypadat. Jsou zde dva spisovatelé a každý má na příběh jiný názor. Jeden v něm vidí komedii, druhý tragédii. A tak sledujeme to, jak příběh utváří. Jeden komicky, druhý tragicky. Jako kdyby Allen měl v hlavě námět, který neměl rozpracovaný, a tak si ho vyzkoušel se skutečnými herci a udělal z toho záznam. Příběh je neucelený, hromadí se zde různé myšlenky, různé pohledy. I když se Woody Allen snažil o trochu jiný přístup, v tomhle případě mu to prostě nevyšlo. Woody Allen řekl, že má nápady, které nikdy nestihne realizovat do konce života. Kdyby místo "Melindy a Melindy" zkusil jiný z těch nápadů, myslím, že by kinematografii obohatil o něco víc. Jsou zde vtipné scény, jsou zde dramatické scény, ale není zde celek, který by to dával nějakým obstojným způsobem dohromady. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/prach-uspesna-pokracovani-animaku.html (01.03.2013)

Melinda a Melinda jsou klaunovou hříčkou s prožitkem toho, čemu se říká láska. Klaun se rozkročil nad termínem dualita a zatroubil své úsměvné zamyšlení nad odlišností potřeb a vnímání života. Klaun sarkasticky odhaluje křehkou zranitelnost vnitřních světů, pocity nenaplněnosti a přizpůsobení se potřebám, a byť je rozdělení předkládáno klaunovou divadelní tezí o tragédii a komedii v kontextu se životem, jsou obě části díky sarkastické klaunově podstatě směle karikovány. Melinda a Melinda svítí rozvernou náladou, prokáží schopnost úspěšně pobavit, ale mezi vrcholy klaunovy tvorby nezasahují. Obětí klaunovy povznesené nálady a jeho škádlivého pokusu svátku tragédie s komedií je Melinda Robicheaux (velmi zajímavá Radha Mitchell), nešťastnice s vypáleným cejchem nevěrnice a kořist elitářského mužského šovinismu. Jednou je tak pro ni romantický idealismus jedinou přijatelnou normou, podruhé je po výkřiku zoufalství pokornější. Vede-li některá z cest i k naplnění? Hlavní mužskou postavou je tu Hobie (příjemný Will Ferrell), neznámý a nepříliš vytížený herec a muž v trpkém pocitu rozrůstající se prázdnoty manželství. Láska se šibalsky usmívá. Důležitou postavou filmu je Laurel (zajímavá Chloë Sevigny), bývalá Melindina spolužákyně a žena z vyšší střední třídy v citovém odcizení manželství, uzavřeného překotně mladým věkem. Potřeba intimního naplnění si zlomyslně kasá rukávy. Významnou postavou je Ellis Moonsong (zajímavý Chiwetel Ejiofor), klavírista a mladý a ctižádostivý hudební skladatel. Klaun vyhrožuje emočně konkurenčním střetnutím a nepokojně poskakuje. Výraznější postavou je zde Susan (příjemná Amanda Peet), Hobieho manželka a asistentka filmové režisérky s ambicí vlastního prosazení. A příležitosti se přizpůsobují potřeby i intimita. A k výraznějším postavám patří též Lee (příjemný Jonny Lee Miller), herec a Laurelin manžel, který své možnosti utápí v malichernosti a intimním vzdálením v manželství. Z dalších rolí: vypravěč tragičtějšího příběhu Max (Larry Pine), a oponující vypravěč komediálního příběhu Sy (Wallace Shawn), posluchači soupeřících příběhů Louise (Stephanie Roth Haberle) a Al (Neil Pepe), nejlepší kamarádka a spolužačka Melindy a Laurel v těhotenském stavu Cassie (Brooke Smith), její manžel a úspěšný právník Peter (Zak Orth), možný investor filmu, úspěšný a bohatý Steve Walsh (David Aaron Baker), nezkušená a mladá studentka herectví (Alyssa Pridham), Susanina režisérka (Katie Kreisler), Hobieho kamarád Walt (Steve Carell), neúspěšně navrhovaný nápadník a zubař Bud Silverglide (Geoffrey Nauffts), neúspěšně navrhovaný nápadník a okázale úspěšný zubař Greg Earlinger (Josh Brolin), Hobieho sok v lásce a pianista Billy Wheeler (Daniel Sunjata), či nepovedené Hobieho rande a s rozvodem dosud nevyrovnaná Stacey Fox (Vinessa Shaw). Melinda a Melinda jsou lehkou filmovou hříčkou kabaretního klauna, aneb láska lidí má různé podoby, chutě a vůně. Stylově škádlivé klaunovo pobavení. (21.11.2020)

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)

Hned na zaciatok treba povedat, ze Melinda a Melinda je bezpochyby najhorsi Woodyho film aky som videl. Rozdvojene ladenie pribehu je velmi originalne, avsak vyznenie tak dramatickej linie, ako aj komickej je skor "tragicke" v tom nie pozitivnom vyzname. Postava Melindy je nenaplnena, aj ked Radha Mitchell sa snazi. Dalsie postavy pre mna skor vyznievaju ako karikatury predchadzajucich Woodyho "hrdinov". Ferrell ako neurotik je skutocne hrozny a tak jedine Chloe Sevigny a Chiwetel Ejiofor (ktory bol vsak v Spine Londyna podstatne lepsi, zrejme aj vdaka poskytnutemu priestoru) vnasaju do filmu z hereckej stranky aky taky vietor. Woodyho scenar je opat dobovo nadpriemerny. Niektore dialogy a hlasky su opat vyborne, avsak herci, ktori ich prednasaju su prazdni a tak vyznievaju skor na pousmiatie. Kazdopadne...Moje hodnotenie vyznieva v podstate iba kriticky, nie je to tak...to hodnotenie je skor vysledkom sklamania, pretoze napad bol fakt dobry. Skoda, ze toto Woody nespracoval v rokoch 1970-80 a zrejme by som sa dockal aj tak ocakavanej a krasne absurdnej situacie, ze by sa stretli postavy z paralelnych pribehov...skoda preskoda.. (07.07.2005)

Docela jsem se na to těšil, ale nakonec jsem byl zklamán. Dlouhé, mnohdy i nudné dialogy prostupují celým příběhem. Vadilo mě, že svět Melindy i druhé Melindy byl barevně skoro stejný a přechody z jednoho do druhého světa se někdy nedalo postřehnout. Až po nějaké době vám dojde, že koukáte na druhou Melindu. Bylo to až zbytečně těžké a mohlo to být propracovanější. (08.05.2012)