Kočka na rozpálené plechové střeše

Neskutečně dobře rozehrané drama o rozpadu zažitých představ a domnělých jistot jedné staré jižanské plantážnické rodiny. Drama na malém prostoru (vlastně jen v jednom domě, odmyslíme-li si epizodku na letišti a prologický překážkový běh nemehla Newmana) s nebývalým nábojem a vnitřním napětím, které se podivuhodně stupňuje a rozhodně nepříliš smířlivě vrcholí. Hlavní zásluhu na tom má pochopitelně především ústřední dvojice Newman - Taylorová. Ať už znechucený Newman, nebo Taylorová, která nemá všechny ty po zemi se plazící caparty příliš v lásce. (30.01.2005)

Inteligentní, opravdová, emotivní, pohlcující konverzačka s fámozně civilními hereckými projevy všech zúčastněných. Jako milovník detailů nezapomenu na scénu, kdy ten uvřískanej penězuchtivej napoleon v sukních po nechutných pomluvách Bricka, vyleze na schody pod kterýma stojí Brick (Paul Newman ) zavadí o sebe pohledy a Brick jen řekne "ten pohár byl stříbrnej" a naprosto nezůčastněně odchází. Líp dát najevo opovržení už fakt nešlo. Charisma Paula Newmana a krása Elizabeth Taylor ještě přidávaj na už tak silným filmovým zážitku. (28.03.2013)

Upřímně musím konstatovat, že jsem očekával větší blbost. Jsem tedy mile překvapen, protože film se dá v pořádku strávit. Elizabeth Taylor byla v době vzniku filmu skutečně nadstandartní kus a Paul Newman hrál již tehdy jako pán. Společně tvoří ďábelskou dvojici, na kterou se koukat rozhodně dá. Když se k tomu přidá ještě strašně zlý big daddy, tak je pokoukání ještě o kousek lepší. Vlastně celý film je založen na principu neustálého podlézání tomuto tlustému a nemocnému jedinci. Kdybych to měl říct úplně jednoduše, tak tento žánr mi rozhodně není blízký, tudíž je třeba brát moje 2* s patřičnou rezervou. (02.09.2012)

Kdopak by nechtěl Madeleine Sherwood prokopnout? Brilantní. Všichni sice s velkou vervou přehrávají až běda, ale to nevadí ničemu. Jedno z nejlépe vystavěných dramat všech dob, s Elizabeth a Paulem v nejlepších letech. Skvělý dabing ČST 1991 v čele s Petrem Štěpánkem a Iljou Prachařem (a Jaroslavou Kretschmerovou) a já nelituju, že jsem nedal přednost originál znění. Tenhle film si pamatuju ještě ze svého dětství, dávali ho v televizi a už tehdy mi to přišlo "dobré". (10.02.2014)

Že je život často k zoufání a lež může být pravdivější než pravda, vědí nejenom Maggie s Brickem… To, co této adaptaci bývá nejčastěji vytýkáno, chápu jako její přednosti: není to divadelní ani statické, naopak živoucí a výsostně moderní, herecký koncert těžící z kvalitní divadelní předlohy. Latentní homosexualita mladých amerických fotbalistů, kterou režisér zmínit nemohl, aby vyšel vstříc dobové cenzuře, byla v zásadě problémem Williamsovým a příběh by nikam neposunula, a nevěra Maggie už vůbec ne. Děj tak není uhlazen, ale naopak v něm lépe vynikne prohnilost jižanské rodiny rozpadlé rozkladem morálky a tradičních hodnot… Osobně nejvíce oceňuji, že závěrečnou aktivitu Brooks přenesl z Maggie na Bricka, dává to filmu nejen romantický, ale naprosto nový rozměr… (07.09.2007)