Kočka na rozpálené plechové střeše

Kdopak by nechtěl Madeleine Sherwood prokopnout? Brilantní. Všichni sice s velkou vervou přehrávají až běda, ale to nevadí ničemu. Jedno z nejlépe vystavěných dramat všech dob, s Elizabeth a Paulem v nejlepších letech. Skvělý dabing ČST 1991 v čele s Petrem Štěpánkem a Iljou Prachařem (a Jaroslavou Kretschmerovou) a já nelituju, že jsem nedal přednost originál znění. Tenhle film si pamatuju ještě ze svého dětství, dávali ho v televizi a už tehdy mi to přišlo "dobré". (10.02.2014)

Brooksův film hodnotím s odstupem několika let, ale ještě dnes si zřetelně vybavuji většinu scén a vybroušených dialogů. Drama o rozpadajících se rodinných vztazích a přetvářce, kterou je nutno hrát ve jménu tradičních konzervativních hodnot jižanského prostředí staví na vynikajícím herectví ústřední dvojice. Zvlášť pro Taylorovou šlo vedle snímku Kdo se bojí Wirginie Woolfové o její nejlepší výkon na filmovém plátně. Film nezapře své divadelní kořeny, ale Tennessee Williams patří k absolutní autorské špičce a tak jde ve skutečnosti o výhodu. Celkový dojem: 95 %. (30.11.2008)

Přes občasné pochyby ve mě tenhle kousek dokázal vyvolat takové to příjemné mrazení z dobrého filmového zážitku. V první půlce mě nechal režisér v napětí, co že se asi skrývá v Paulově a Lizině minulosti, v čemž doteď nemám zcela jasno (viz věta „Zapomínáš na moje podmínky, jestli máme dál žít spolu!“), nebo mi postava Paula Newmana připadá prostě malicherná; zbytek filmu to bylo porcování medvěda v rámci bohaté rodiny a řešení vztahů. Trochu jako Dallas. Scénář nebyl silnou stránkou, ale byl dobře natočený a ode všech výborně zahraný; Paul skvělý, Liz krásná. Líbilo se mi, že postavy nejsou tak úplně černobílé, jak jsem si na začátku myslel. # [viděno: monitor, 2.0->5.1] # příběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 (02.09.2012)

Marně pátrám v paměti, kdy jsem naposledy viděl tak funkční a přitom dokonale nenásilnou moralitu. A přitom když jsem se zadíval do rozvíjejícího se příběhu zdánlivě marnivé Taylorové a z neznámých důvodů zapšklého Newmana, rozhodně bych nečekal závěrečný citový apel na diváka ve smylu "Je důležité si umět v rodině věřit a mít se upřímně rád." V tomhle filmu je totiž překvapivě hodně věcí nepředvídatelných a přestože se vlastně jedná jen o dlouhý dialog s měnícími se aktéry a střídavou pozorností pro hlavní postavy, neměl jsem šanci odtrhnout oči od dění na obrazovce. Díky Ivesově charizmatu a Newmanově opileckému žáru v očích tahle geniálně vygradovaná zápletka získala body na všech frontách. (04.05.2007)

Americká obdoba českého kritického realismu se vydařila nad všechno očekávání. Pro mladé a hvězdné, kteří později budou zralí a ještě hvězdnější (Newman, Taylorová) vynikající příležitost. Na tak silný zážitek se nezapomíná stejně tak jako na poznání, že všude, bez ohledu na kulisy a další dílčí průvodnosti, se jí chleba o dvou kůrkách. V amerických poměrech jde přitom o film-mezník; psychologie postav, způsob vedení herců atd. kolísají mezi klasikou čtyřicátých a novými přístupy šedesátých let. Tedy o film na zážitky a finesy víc než vydatný. (28.03.2008)