Tak mě někdy napadá

Tak tohle je opravdová paráda. Příběh o Kiplingovském spoléhání na sebe sama s vynikajícími Paul Newmanem a Henry Hondou. Newmanova zdánlivě banální věta "Ať si každý dělá, co chce," vyslovená v té nejtěžší chvíli, kdy by člověk čekal na jeho místě spíše škemrání nebo aspoň fňuknutí, sráží jeho protihráče, čacké odboráře s jejich ubrečenou a pokryteckou solidaritou, do postavení legračních figurek. No a závěr, to je královská koruna. (07.07.2009)

S režisérskou prací legendárního Paula Newmana jsem se v tomto případě seznámil poprvé ale hned skoro na výbornou. Velice dobře natočený film o rodině tvrdých dřevařů, pro které je jejich práce více než jejich rodina nebo život. Výborní herci, řada výborných a krásně natočených scén a hlavně drsný a neskutečně silný konec. Newman to očividně zvládal před i za kamerou. (10.02.2011)

Přelet nad dřevařským hnízdem. Tvrdohlavá rodina Stamperů s mottem „Never give a inch“ a skálopevnými principy: pracovat, spát, jíst, souložit a táhnout to dál (u třetí a čtvrté položky jsou zvyklý, že to dostanou až pod nos). Jenže znáte to, ani se nemusí kácet les, aby létaly třísky dávných křivd.. Poutavě natočená tvrdá dřina, poctivě vytěžený Oregon kameramanem Richardem Moorem, jedna brilantně zrežírovaná scéna s neodvratným střetem zlehčujícího optimismu a tragédie a poněkud bizarní závěr, kdy starouš naposledy ukáže stávkujícím, co si o nich myslí.. Tento film nedoporučuje Josef Středula.. (10.02.2023)

Když jsem před lety četla Keseyho Tak mě někdy napadá, přepadla mě neskonalá úcta k překladateli. Odstavce časů různě minulých, přítomných, toužebných a pocitových ... kumšt byl i vyznat se v tom jako čtenář, zvyknout si, ale došlo to tak daleko, že se mi po rodině bodrých dřevařů stýskalo ještě dřív, než jsem dočetla poslední stránku. Od srovnávání jsem se nedokázala oprostit, hledala jsem ty štědře popisované duševní pochody a ne všechno se podařilo zachytit, myslim ale, že to hlavní - onu paličatost, která rodině způsobuje i pomáhá přestát zátěžové testy - Paul Newman do filmu dostal. I za tátu - Henryho Fondu a benjamínka - Michaela Sarrazina jsem povděčná. Hodně dobrý film, jako ostatně všechny Newmanovo režijní kousky. 4,5*. (15.07.2009)

Klan Stamperových se vyznačuje drsnými muži, kteří berou svoji tvrdou dřevařskou práci vážně a jejich tvrdohlavost jde proti všemu a všem. Starý Henry vládne železnou rukou (byť ji má v sádře) a v jeho šlépějích kráčí syn Hank, jenž má rodinný podnik na starost v době otcovy pracovní neschopnosti. Jeho bratr Jody má smysl pro humor v každé situaci a nevlastní bratr Leland se vrací po letech do rodiny a seznamuje se s prací a poměry vládnoucími v domě u řeky. Paul Newman natočil drama, které je úplně cítit čerstvě pořezaným dřevem a spálenou naftou z těžkých strojů, odvíjí se svým relativně klidným (avšak nenudícím) tempem až k závěrečné strhující dvacetiminutovce, kdy rozštípnutý strom v mžiku změní celý život Stamperů. Scéna s Jodym a stromem (kde se potvrdí jeho smysl pro humor, což je jeden z nejemotivnějších okamžiků snímku), ale i Henrym a jeho osudem, je opravdu velmi sugestivní a donutila mě dát plné hodnocení. Nezlomnost a heslo "neustupuj ani o píď" pak najde svoji nejhlubší výpověď v konečné scéně na řece. Herecká esa jako Fonda, Newman či Remick není potřeba nějak zvlášť rozebírat - skvělí jako vždy a pokaždé. (03.01.2012)