O Schmidtovi

Skepse starého člověka na konci života je jednou z největších tragédií lidského ducha. Warren Schmidt (bezchybný Nicholson) něco takového právě prožívá - odchází do důchodu, jediná dcera se hodlá vdát za nemožného troubu a on si začíná uvědomovat bezvýznamnost svého života. Alexander Payne stvořil spíše komorní příběh, ve většině scén se opírá pouze o hlavní postavu (na divadelních prknech by námět vynikl), ale onu deziluzi na konci zmírní a představí hluboce lidský závěr. Závěr dodá malinko naděje v zoufalé situaci. Příjemný film. (23.05.2007)

Čistá tragikomika. Avšak ničím zaujímavý príbeh, zbytočne natiahnutý na vyše dve hodiny. Občas nejaké psychologické bláboly, jediné, čo bolo pekné, boli listy africkej sirote Nbugu, a scéna na záver možno aj trochu dojme. Ale inak rozťahané, s veľa chluchými miestami. Čo je pravda, Nicholson sa mi v staršom vydaní brutálne páči, no tu veľa nepredviedol. A inak slovko komédia tu nemalo čo robiť. Príbeh je dosť depresívny a na spríjemnenie nálady formou komédie neodporúčam. 65%. (09.03.2006)

Film O Schmidtovi je, alespoň pro mě, film o pocitech, které každý z nás jistě má, ale neumí je vyjádřit. Vždyť komu z nás se nestalo, že najednou zjistil, že všechno co dělá jeho bližní ho neskutečně provokuje? Kdo z nás nemá občas blbou náladu, aniž by to mělo nějaký důvod? Kdo z nás nikdy nezatoužil po tom, pomoct hladovějícím dětem v Africe? Pochvalu zaslouží především nenicholsonovský Nicholson. Kdo by řekl, že v roli mourousovitého starce se dá excelovat? (21.05.2006)

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)

Když jsem tenkrát tenhle film viděl poprvý, asi jsem ho nedokázal tak docenit, jako vysloveně o půlku života později. Jacka Nicholsona jsem měl vždycky hrozně rád a tady vysloveně opět nezklamal. Cynik se vším všudy. Na druhou stranu se ve filmu jeho postava neuvěřitelně proměňuje, takže je potřeba se připravit na to, že to co uvidíte v prvních minutách, neuvidíte na konci filmu. Konec je celkově jedna velká pecka a klobouk dolů jak za herecký výkon Jacka, tak za režisérský um Alexandera Payneho, který evidentně moc dobře věděl, jakým směrem kameru má zamířit, aby mě totálně sejmul. Dlouho jsem z filmu necítil větší melancholii, které bych dokázal více rozumět. Ono to je totiž opravdu umění hledat pozitiva ve smutku a i když je Jack v Hollywoodu vnímanej jakkoliv, neuvěřitelně jsem mu tu jeho postavu věřil. Neuvěřitelně smutný, ale přesto tak strašně krásný film. (31.01.2016)