Jako nepoddajný plevel

Jsme v roce 1938 a Jack Nicholson se vrací z jednoho svého flámu. Respektive se vrací do svého rodného města, stejně jako Meryl Streep, a coby opilci a bezdomovci jsou v tomhle melodramatu konfrontovaní s místy a lidmi ze své minulosti. Odvaha, úzkost, pocity viny, pokání. A novela Williama Kennedyho, oceněná Pulitzerovou cenou. Tvůrce Hector Babenco, který natočil i pro mě docela nesnesitelný kus Polibek pavoučí ženy, představuje typicky herecký film. Dvě velká esa, která kdyby nabídku nepřijala, film by zapadl v propadlišti dějin (ač tedy mimochodem představoval solidní komerční propadák). Nicholson, který kdysi nešťastnou náhodou způsobil smrt svého novorozeného syna, je nicméně při zobrazení lidské trosky dokonalý, což ocenily i kritiky. Naopak snímek jako takový už tolik nechválily. (14.05.2015)

Jsem ráda za další film s Meryl do sbírky. Ironweed bohužel také patří mezi ty málo známé a těžce sehnatelné snímky, prostě žádný mainstream. Atmosféra je ponurá a nahořklá, to se filmu navodit podařilo. Herecký koncert se také odehrál. Meryl i Jack, sázka na jistotu, zajímavé vidět je jako ztroskotance. Ovšem markantní délka, absence gradace příběhu, spíše takové bloudění v kruhu, to mi vadilo, sem tam mě film nudil, a proto nemůžu hodnotit výše. (19.04.2012)

Režisér Babenco před promítáním říkal, že americké publikum film nepřijalo z toho důvodu, protože jejich hrdiny (Nicholson, Streep) uvádí v rolích loserů a to diváci nesnesli. To je asi bohužel smutná pravda. Já to nedokážu pochopit, páč naopak já jsem si užíval dokonalé herecké výkony. Film sám o sobě je moc zajímavý, ale chvilkama se přeci jen dost pomalu vleče. (29.07.2007)

Udělat z Jacka a z Meryl bezdomovce, to je jako udělat z Trojana dementního Václava. Zatímco na Václavovi mi ale celou dobu nejvíc vadila právě volba představitele hlavního hrdiny, tady mi toho vadilo mnohem víc. Jestli jsem to pochopil dobře, tak Jackův bezdomovec strávil na tom malým městě hezky dlouhou dobu. Z filmu to ale vypadalo, že je všude div ne poprvé. Jako by jeho život nenavazoval na včerejšek. Organizoval kopání hrobů na hřbitově, kámošovi to ale oznamoval jako novinku, když mu nabízel práci. Na hřbitově pak po 22 letech poprvé navštívil hrob svého syna. Při cestě zpátky z práce kamarádovi ukazuje na dům, který mu kdysi patřil - to kolem něj nikdy předtím spolu nejeli? Navíc do něj má už brzy po všech těch letech vstoupit... Když jde partička bezdomovců - pobudů - do hospody - seznamují se s majitelem - opět asi není na co navázat. Přitom je hospoda asi jen kousek od kostela, do kterého se chodívají pravidelně najíst, a kde se setkávají - první filmové setkání Jacka s Meryl - partnerů, kteří spolu mluví, jako by je od posledního společného setkání dělilo sotva pár hodin. A tahle hrozná chyba se vlastně v různých obměnách opakuje neustále dokola. Ale nesmyslů tady bylo víc, nechce se mi je vypočítávat. Celý to po mně úplně steklo - když se vrátí domů, když čte rodině starej dopis od dcery, když je napadnou maloměšťáci s baseballkama, když mu umře kamarád, přítelkyně...nic jsem necítil. :((( Řekl bych, že jediný, co se mi na tomhle filmu líbilo, je jeho název. (26.12.2014)

"Je to moc hezkej pokoj a jde se po ránu slunce". No prostě další nepřekonatelnej film s Jackem Nicholsnem, který tu spolu s Maryl Streepovou hrají lidské trosky. Oba jsou bezdomovci, kteří už dříve zdratili hodnoty a snaží se je získat zpět. Jenže věci nejdou vrátit zpět. Velmi silný psyhologický film a velká škoda, že ho vidělo tak málo lidí. (03.07.2012)