Pošťák vždy zvoní dvakrát

Režisér Bob Rafelson se do tisku chvástal, že půjde o nejerotičtější film, jaký kdy natočil. Vše mu hrálo do karet: skvělí herci, scénárista David Mamet, mistr náladové hry stínu a světla Sven Nykvist.. Jenže to tak úplně nevyšlo. Tak trochu do prázdna působící drama, které vyplňují kromě několika vydařených sekvencí jen hádky a následné udobřování, překážky, které brání jejich místy tak trochu umělé vášni, musí z kola ven, jenže nakonec toho příliš nezbývá. Remake o svůdné, ale hlavně zrádné servírce a tulákovi z období velké krize (silná žena a slabý muž) byl v očekávání spíš proto, že všechny zajímalo, jak se přiblížil laťce původní verze. Kritici nebyli úplně milosrdní. Spíš naopak. Tentokrát s nimi nelze než souhlasit. (22.09.2016)

Tam, kde druzí sledují spalující vášeň dvou charismatických milenců s romantickým koncem, já vidím pouze dva primitivy a vyznění ve formě "za všechny problémy může vždycky ženská." Nicholson svého primitiva zahrál na jedničku a Lange se taky snaží, takže už z principu nemohou být hrdinové sympatičtí. Tedy pokud nemilujete ovíněné chlápky sápající se na cizí manželky a znuděné dámy, které se necítí dobře v manželském trojúhelníku (chudák Řek). Na dnešní dobu je tempo filmu dost pomalé a nad průměrem ho drží pouze erotické scény, odvážné i na dnešní dobu. (09.01.2014)

Naprosto dokonalé filmové dílo, jedinečně obsazené psychologické drama se zápletkou postavenou na věčném tématu vztahového trojúhelníku, v jednom vrcholu je stárnoucí, ale dost bohatý, existenčně zajištěný manžel, na druhém smyslná a dlouho neuspokojená jeho mladá manželka, která chce konečně už začít žít a pak konečně ten hybatel dramatického děje, všehoschopný muž, který zatím ještě nedostal od života dobrého nic, ale chtěl by vše, na co se jen zatím musí se závistí dívat a pro tu příležitost to konečně získat se už nezastaví, kostky dramatu jsou vrženy a divoká hra o životy začíná, doporučuji každému filmovému labužníkovi, to nestačí vidět jednou, ale spíše užívat pravidelně jako medicínu. (26.03.2012)

Čakal som poštára, ale nedočkal som sa, nezazvonil ani raz. Asi do tej gréckej taverny s pumpou a pneuservisom v americkej pustine poštár nechodí, tak ho nemohli do príbehu nijak zakomponovať. Náhodný stopár tam ale našiel spaľujúcu vášeň, ktorá sa mení až na vražednú vášeň. Tie vášnivé scény sú vo filme asi to najlepšie, zvyšok ako kriminálna a súdna zápletka ma nejako nezaujali. Záver, ktorý bol nakoniec založený na úplne náhodnej udalosti, film utopil v priemernosti, čakal som niečo nápadité a zmysluplné. (31.10.2018)

Protagonisté konají: někdy plánovaně, někdy impulsivně. Nejsilnější výpověď o životě jsem cítil ve cvhílích, kdy bylo jen otázkou náhody, co s nimi bude. Vidím symbol ve vracejícím se motivu stopování v noční temnotě: netušíme, kdo zastaví a kam jede. Máme nějaký záměr, ale ten nám pomůže jen dát věci do pohybu, dál se dějí věci nepředvídatelně.Protagonisté měli mnohokrát obrovské štěstí, měli párkrát smůlu. Divák má před očima názornou otázku: dá se žít bez konání? Kde je smysl života bez konání? Může být konání bez rizika? (14.07.2017)