Romeo krvácí

Šílený smích je asi to jediné, co se mi vrylo do paměti, zbytek je zmatek nad zmatek, za což můžou pogratulovat hlavně zmršenému a pro samé narážky, jejichž význam je znám tak maximálně autorovi, zpola nesrozumitelnému scénáři, mumlání dabérů, debilnímu ozvučení a jankovitým dějovým zvratům. Nebýt Garyho a Leny, můžou se jít s celým Romeem a jeho krvácením klouzat. (29.09.2010)

Podivnost u které se nedivím, že nevešla moc ve známost. Gary Oldman je dobrej, ale celej film tam chodí v moc velkym obleku a vypadá upoceně a zkrachovale. Hlavně to má ale strašně divnou zápletku. Jakási nájemná vražedkyně zápasí o moc s bossem mafie a oba využívaj Oldmana, kterej je přitom fakt zkrachovalec. Fakt to moc nedává smysl, ale má to i dobré momenty. Rozhodně vám utkví Lena Olin. Furt se tam svlíká a dělá nadržený ksichty, aby vzápětí s hurónským smíchem někoho zabila. A pak si ňák, nevim proč uřízne ruku. Viděl jsem uncut verzi se stopáží hodinu a padesát minut a bylo to fakt moc. Z neo noirového saxíku, kterej hraje celej film mám teď chuť spáchat sebevraždu. 50% (02.09.2017)

Kromě akce a černého humoru nabízí film i několik pozoruhodných teorii (jak už se zmínila Glenn) o bohatství a štěstí „Přála bych si mít milión dolarů a koupila bych si trochu té radosti, tu nezískáš, když jsi jen hodnej a nezískáš ji ani, když jsi chudej a všichni co říkají, že ji nezískáš ani bohatej, ty lžou. Všechno ostatní vyprchá, sex tě začne nudit, láska nepřetrvá. Když máš oboje, bojíš se o zdraví, jestli ho máš, bojíš se smrti“. A lásce..“Proč jde z lásky takovej strach, protože ji nevlastníte, ona vlastní vás“. Mona ( Lena Olin) fatální a okouzlující mrcha. A Jack (Gary Oldman) chlap s nutkavou potřebou ..“nakrmit jámu“. Parádní dvojka (24.07.2005)

Moje divácká zkušenost s Romeem, který krvácí by se dala rozdělit do tří fází. 1. fáze – návnada, čili název. Ten mne zaujal hned ve dvou rovinách. V žánrové (krev/detektivka/ + Romeo/vášeň/ = film noir) a deterministické (není každý Romeo už ze své podstaty postava tragická, čili nutně též krvácející?). 2. fáze – „zaháknutí háčku“ pomocí žánrových propriet, jazzové hudby, nápadité práce s vypravěčem a v neposlední řadě skvěle vymyšleného flashworwardu (kdy je hned z počátku filmu na vteřinu ukázán jeden z nejbizarnějších momentů, ke kterému se divák nedostane dřív, než v poslední třetině příběhu). 3. fáze – vylovení z vody a naporcování pěkně za syrova, o které se zasadily především dva elementy. Lena Olin hrající over-the-top femme fatale a maniakální ruskou vražedkyni v jednom a pak také věčně nenažraný/prohnilý polda Gary Oldman, kterému už od počátku příběhu nevyhnutelně zvoní hrana (jen tak mimochodem, toho detailu jste si možná všimli – oni skutečně vyzvánějí v pozadí zvony a to pokaždé, když se v příběhu stane pro Oldmana něco osudového (osudově špatného) – kupříkladu při scéně rozhovoru s mafiánským bosem, nebo když se jeho manželka modlí své litanie za prachy). Jinak pokud to není na první pohled zřejmé, můj komentář má strukturu rybaření z žánrových důvodů. Není ostatně každý film noir pouze jednou velkou hrou na lovce a kořist? (04.09.2016)

Ačkoliv mám Garyho i Lenu ráda, tak tenhle film mě opravdu nebavil. Tam, kde bych jinde použila slovo pomalu budovaný se tady hodí spíš rozvleklý a nezáživný. Herci navíc dost přehrávají, zvlášť Lena. Ten její sexy hlas byl občas směšnej, nicméně nevim, jak se na to dívají muži. Pořád někde nějaký zadky s podvazkama, to bylo taky docela k smíchu. Začíná mě unavovat Juliette Lewis, respektive postavy, které hraje. Až na pár výjimek, kdekoliv se objeví, je to intelektuálně pomalá, naivní dívka, která spí s tím špatným chlapem. Což o to, třeba Kalifornie ještě jde, ale dívat se na tu samou pipku pořád a pořád znova bych už nemusela. (08.08.2010)