Panika v Needle Parku

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Feťák si nájde dievča, zasvätí ju do tajov svojho sveta, a hľa, nová fetka sa zrodila. Peňazí je málo, každý potrebuje svoju dávku, tak feťák začne pripomínať skôr jej pasáka ako partnera. V očiach ostatných je viac díler ako kamarát, a takto funguje pouličná sínusoida. Až na jeden problém, sú tu ešte policajti. Otázka teda znie, udá fetka feťáka? Ako už zaznelo aj v iných komentároch či obsahu, žiadne prikrášlenie a výborné herecké výkony. Filmy o tvrdých drogách by mali byť špinavé a dekadentné, aj keď sú natočené dobre. Tento im môže ísť príkladom. (02.08.2014)

Panika není Trainspotting ani Rekviem, neukazuje závislé v "kraji divů a za zrcadlem", nerozptyluje hudbou a rafinovanými střihy. Je tam taková scéna: Helen a Bobby jsou na lodi, Helen se něžně mazlí se svým pejskem, jdou si na záchod šlehnout, štěně nechávají venku a když se po něm pak shání, vidí už jen, jak zvířátko mizí ve vodě. Jakoby s tím nevinným čistým tvorečkem vzala voda i jejich naděje a šance na záchranu sebe sama. Strohé, pomalé, šedivé a buďte si jisti, že hodně působivé. (07.06.2006)

Alova feťácká vstupenka do světa velkého filmu. Nejkrásnější smažka navždy, tohle charisma netrumfne nikdo, zasloužený výtah ke Kmotrovi, absolutní herecký koncert už na startu, v časech, kdy nás mnohé ještě nikdo neměl ani v plánu. Syrové, ryzí, nekompromisní. Love story, kterou nedostaneš z hlavy. (30.08.2021)

Patrně jsem poněkud zpanikařila, když jsem myslela, že je nezbytně nutné toto feťácké drama vidět... možná sedět v kině sedmdesátých let, vyjdu s popelavou tváří, ale tady, teď a po bezpočtu romantických sond do stojatých smažkovských vod, jsem daleka zděšení. Spíš než cokoli jiného mě pobavilo, co se fetka Bobby naběhá a nashání - jako nějaká viktoriánská hospodyňka :-) a taky se mi líbily skřípavé zvuky New Yorku, žádné vztahové překvapení se však nekonalo - když se jeden veze, druhý nemůže jít pěšky, leda opačným směrem... zkrátka, nastavené zrcadlo časem osleplo a tuto skutečnost nemůže zvrátit ani Al Pacino, i přesto, že mu v očích ještě nesídlila ta nadherecká namachrovanost. (28.07.2014)