Strašák

Řečeno slovníkem Jana Nerudy, ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého..., pan Max a pan Lion. Nesním o životě ve velkém americkém městě, ani o luxusní myčce aut, nemám v sobě povahu rváče, natož vězenskou minulost, přesto se mi tenhle příběh vryl hluboko pod kůži. Pro jeho krásnou snílkovskou atmosféru, pěkný motiv putování napříč celým filmem, pro občas mírně divoký humor, který se ale po celý čas udrží na hranici slušnosti, ale hlavně pro myšlenku přátelství. Jestliže jsem dříve váhal s plným hodnocením kvůli občasné ztrátě na tempu, po opakovaném zhlédnutí díky silnému závěru (citově dost vyčerpávějící katarzní scéna v kašně a následní vyvrcholení) se nemohu páté hvězdičce ubránit. Ono už v samotném dobovém kontextu je to mírně paradoxní film (propadák mezi diváky na domácí půdě v USA, verzus velké přestižní ocenění na festivalu ve francouzském Cannes) a zřejmě si ho buď zamilujete, nebo vás nechá úplně chladným. Na hodnotě snímku samozřejmě přidává poměrně unikátní spojení dvou hereckých legend. Zatímco počiny Gena Hackmana z téhle doby mám povětšinou dost nakoukané, s Al Pacinem je to pro mne teprve první seznámení – jsem rád, že se tak stalo prostřednictvím takového krásného filmu ze života a ne nějakou mafiánskou gangsterkou. Oba byli ve svých rolích úžasní, a rozhodně nejen v milých pantomimických scénách fungovala mezi nimi zajímavá chemie. 90% (07.11.2019)

Zpočátku se zdálo, že lišák Max naivu Francise využije a zneužije, až pokud to půjde. Ale když ve vězení zaujal ten správný postoj, po dosti chabém začátku jízd ve vlaku a mezi dívčíma kozama, všecko se obrátilo. Našlo se pár vtipných chvilek, zejména striptýz v baru místo obvyklé bitky. Ale tady šlo vážně spíš o drama a hledání nové cesty, třebas s novým parťákem. Škoda, že v otázce co syn, zůstalo prázdno. (08.03.2011)

Dvaja bezďáci putujú naprieč Amerikou a sem tam si spríjemnia čas s prostitútkami. Keď príde na najhoršie, tak si dokonca privyrobia. Zvláštna oslava tuláckeho priateľstva, ktorá nebaví ani 15 minút. Jediné pozitívum je, že Al Pacino nadrbal tomu buzerantovi aspoň trocha do gúľ. Dnes by ho skôr pranierovali za to, že mu nechcel liberálne vyfajčiť. (17.05.2021)

Vyústením to dosť pripomína o 2 roky mladší Prelet nad kukučím hniezdom (1975). Akurát že Strašák brnká prevažne na príjemnú strunu, naradostene kričí: "Nebláznite, smejte sa!", že je pekelným úderom pod pás ten jeho záver. Na to holt existuje zvrat alebo peripetia, ja viem. Nie vždy je však nevyhnutný (!) Dvojka Hackman- Pacino toto tak rozprávkovo vedie, že nedať 4* neprichádza do úvahy. "Nebláznite, smejte sa!" :) (10.10.2008)

Jedna větrná a opuštěná silnice a dva toulaví smolaři. Hned si do oka nepadli. Jeden strávil posledních pár let na moři, druhý ve vězení. Mají drobné i velkorysejší sny, třeba otevřít si myčku aut nebo prostě jen navštívit dítě, které zatím neměl možnost vidět. Teď jsou tady, spolu, a tak nějak se potřebují. Celé je to protkané dávkou bezprostřednosti dané doby, časů, kdy se i film zajímal o to, co se reálně venku mezi obyčejnými lidmi děje. Jerry Schatzberg dovoluje svým hrdinům směle improvizovat, volí dlouhé záběry bez střihu, občas to mezi nimi zaskřípe a postupně nechává dvojici střízlivět ze svých snů. Baví bezstarostnost, baví působivá kamera oscarového Vilmose Zsigmonda, baví dva výjimeční herci, kteří dostali dvě vděčné role. Není to nic, co bych chtěl mít ve své sbírce nebo si jednou za deset let znovu pustit, ale své kvality to má. Přijelo, neublížilo a zmizelo. (27.08.2024)