Strašák

Jak vidím, mnozí porovnávají Strašáka s Půlnočním kovbojem, a také mně se tahle idea (nebo spíš iluze) dostavila – a tak jsem se z ní snažil něco vytěžit. A nakonec se mi oba filmy pomíchaly tak, že jsem začal to lepší připočítávat "kovbojovi" a to horší "strašákovi". Na každém filmu je však (kromě aktuálního sledování) důležité i jeho doznívání v mysli. Teprve po jeho zažití {Němci tomu říkají "Nachgeschmack", Angličani "aftertaste", Češi na to nemají žádné poetické slovo kromě "ocasu"} se mi oba filmy opět oddělily a zaujaly svoje jedinečné místo. (20.06.2016)

Scarecrow vyznieva tak, akoby ani nemal scenár. Na začiatku sa ujetá dvojica pekne predstaví, v ďalších sekvenciách sa Al Pacino a Gene Hackman pretĺkajú cestami tak, že občas si vravím (o čom ako?). Dialógy sú také aké sú, no občas mám pocit, akoby bol scenár čisto len na hercoch. Záver má však svoju silu a jeho dôraznosť je tak silná, že som dala vyššie ako pôvodne mienené hodnotenie. (17.04.2012)

Film, ktorý dozrieva počas toho ako ho sledujeme. Takéto filmy sa už nerobia a asi sa už robiť nebudú. Doba sa zmenila. Máme internet. Mobily. Takéto oldschoolové putovania z neistým koncom sa tým pádom nekonajú. Aspoň nie v zemi zasľúbenej. To, že je posledných 15 minút dychberúcich považujem za obrovské plus. Schatzberg sa hrá na to, že nám ide ukázať nezávislú road movie. Ale všetko čo je v nej má omnoho hlbší presah. Výborná štúdia charakterov a na konci smútok. Na začiatku som tomu nedával veľké nádeje. A výsledok ma milo prekvapil. Pacino a Hackman skvelí. (27.07.2020)

Dlouho byli pryč a teď se vrací. Do světa, který o ně ztratil zájem. Pomalé, konvenčně zrežírované drama, jakých koncem 60. a začátkem 70. let, kdy se Hollywood začal zajímat o reálné dění „tam venku“, vzniklo mnoho (Lidé deště, Půlnoční kovboj, Malé životní etudy…). Zaujmou především výkony dvou herců na vzestupu, z nichž oba měli těsně po svých průlomových rolích (Francouzská spojka a Kmotr) a přesto se pustili do takto skromného, byť herecky vděčného projektu. Hackman po finančním neúspěchu Strašáka prohlásil, že se bude nadále soustředit na komerční projekty. Pacino nejspíš nic takového neřekl, ale z jeho filmografie je zřejmé, že zvolil tutéž cestu. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Rob Roy, reiser (06.03.2012)

Řečeno slovníkem Jana Nerudy, ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého..., pan Max a pan Lion. Nesním o životě ve velkém americkém městě, ani o luxusní myčce aut, nemám v sobě povahu rváče, natož vězenskou minulost, přesto se mi tenhle příběh vryl hluboko pod kůži. Pro jeho krásnou snílkovskou atmosféru, pěkný motiv putování napříč celým filmem, pro občas mírně divoký humor, který se ale po celý čas udrží na hranici slušnosti, ale hlavně pro myšlenku přátelství. Jestliže jsem dříve váhal s plným hodnocením kvůli občasné ztrátě na tempu, po opakovaném zhlédnutí díky silnému závěru (citově dost vyčerpávějící katarzní scéna v kašně a následní vyvrcholení) se nemohu páté hvězdičce ubránit. Ono už v samotném dobovém kontextu je to mírně paradoxní film (propadák mezi diváky na domácí půdě v USA, verzus velké přestižní ocenění na festivalu ve francouzském Cannes) a zřejmě si ho buď zamilujete, nebo vás nechá úplně chladným. Na hodnotě snímku samozřejmě přidává poměrně unikátní spojení dvou hereckých legend. Zatímco počiny Gena Hackmana z téhle doby mám povětšinou dost nakoukané, s Al Pacinem je to pro mne teprve první seznámení – jsem rád, že se tak stalo prostřednictvím takového krásného filmu ze života a ne nějakou mafiánskou gangsterkou. Oba byli ve svých rolích úžasní, a rozhodně nejen v milých pantomimických scénách fungovala mezi nimi zajímavá chemie. 90% (07.11.2019)