Moře lásky

Harold Becker vsadil na kvalitni herecke obsazeni, ktere se mu myslim vyplatilo. Al Pacino je vyborny. Film ma sice jiste napeti, tajemnou atmosferu... Ale jako kriminalka nebo jako vztah o dvou lidech to uplne dobre nefunguje. Druha polovina osmdesatych let prala v Americe hlavne akcnim filmum a hororum, ostatni zanry mi z te doby prijdou vesmes maximalne prumerne... (02.08.2021)

Asi nejerotičtější Pacinův film, takový Základní instinkt v neo-noir stylu. Pečlivě vytvářená atmosféra, déšť, noční New York, hra světla a stínu, hlavní postava potácející se od opilectví k vášni i podezřívavosti. Přesně takové filmy mám ráda a přesně takové filmové charaktery dokáží přitáhnout moji pozornost. A není to jen Pacino, kterému jsem dokonale rozuměla v každém okamžiku, ale i výborně mysteriózní Ellen Barkin a John Goodman v roli Pacinova parťáka, která mu dle mého názoru sedla ještě líp než postava v Big Lebowskim. A tak, i když Moře lásky nemá jednu scénu, která by mi i po letech utvěla v paměti, pečlivě budovaná atmosféra včetně pochopitelného logického a přitom zajímavého závěrečného rozuzlení vytvořily takový film, na který se v budoucnu ještě ráda podívám několikrát znovu. Pacino si zkrátka v době, kdy trávil na divadelním jevišti víc času než před filmovou kamerou, uměl projekty zatraceně dobře vybírat. (17.05.2008)

Musím se klanit.. je totiž nesmírně osvěžující narazit na film, kde prim hraje silný příběh. Kriminální thriller (ano, srovnání s o něco mladším Základním instinktem se nabízí) rozplétá osudový vztah newyorského detektiva a svobodné matky, který se zrodil na základě seznamovacího inzerátu. Ten má být pojítkem k vražedkyni, která si podle jisté šifry vybírá osamělé muže, které pak stihne smrt v posteli za tónů songu Sea of Love. Osamělý Frank se ale do jedné „podezřelé“ zamiluje a sám se ocitá ve spleti lží. Touha roste, jenže usvědčující důkazy jsou stále zřetelnější. Vztah dvou opuštěných lidí se velmi blíží realitě, režisér Harold Becker se nebojí jít do hloubky a zcela suverénní a za roli Franka na Zlatý glóbus nominovaný Al Pacino tu prožívá profesní i osobní krizi (paradoxně je tento snímek považován za jeho comeback). V zásadě opět nepříliš sympatická, s leskem šílenství v oku a hlasově opět fenomenální postava je tak trochu znovu tou, kterou si s Pacinem spojujeme. Psychologicky neobyčejně věrohodný snímek tak příjemně graduje a za své klady vděčí i právě hercům. Lehkomyslný a citově vyprahlý Pacino je opět přesný, potěší i jeho parťák John Goodman nebo mysteriózní a vskutku dráždivá Ellen Barkin. Dusná atmosféra nočního New Yorku, logické rozuzlení, gradace napětí a řada skvělých momentů (vytváření ideálního inzerátu, schůzky v restauraci, Frankova podezřívavost) dělají z relativně zapomenutého Pacinova snímku nezapomenutelný zážitek. (04.10.2009)

Rozvláčný průhledný neonoirový thriller podle osvědčené šablony s pár scenáristickými kopanci. Máme tu vraha žen, který funguje přes seznamovací inzeráty, takže mu vysoustružíme odpovídajícího poldu, který to bude vyšetřovat - rozvedeného a citově vyprahlého, který tak potká svou osudovou a dost možná i osudnou ženu. Úměrně tomu, jak vede scenárista všechny stopy k ní je jasné, že ona vrahem nebude, nicméně jím bude někdo z jejího okolí, což se potvrdí, scenárista vám ale neumožní odhalit identitu vraha předem, což naštve. Navíc nechá poldu chovat se značně idiotsky, tj. velmi jednoduše si neověřit, zda žena opravdu není vrahem podle otisků a místo toho čas od času před tou nechápavou chudinkou vybouchnout a řvát na ni "já vím, že mě chceš zabít, nejsem blbej". Když to udělal potřetí, tak už jsem vyprskl smíchy. Jediné plus filmu co mě napadá, je kočka Ellen Barkin. (19.04.2009)

Velice pečlivý, promyšlený a dost inteligentní snímek, který zdařile kombinuje thriler s trochu "drsnější" romantikou. Krásně vystižený noční New York i postava a práce jednoho obyčejného osamělého poldy. Perfekcionistický v detailech i v hereckých výkonech. Skvělý Pacino, slibná a dráždivá Ellen Barkin a překvapivě slušný John Goodman. Jestli si nějaký fim zaslouží nálepku "neo-noir", je to Sea of Love, a to nejen kvůli hře světla a stínů na plátně i v duších postav. (22.08.2005)